С 17. O vodníkovi dobročinném, jenž hájí mlynářskou dcerku před dotěrným pánem, pro jejího milého, selskéhov synka.

C. 26. Kohoutí hlas překazí čertu stavbu. Cert skoupil všechny kohouty, ale jedna žena nese v noci vejce na trh a v jednom vejci kohout zakokrhá. Tento motiv v češtině ojedinělý.

C. 38. O kostlivci, jenž prosí za odpuštění. Hanácký text poměrně nejprostěji podává látku, která v češtině — mimo texty knižní — je dosti nejasná.

С 41. O zabitém synku, jejž v lese zabily jeho dvě sestry, má svůj zvláštní charakter. Na hrobě rostou růže, ovce chtí růže spást, růže je napomínají, vypravují pak ovčákovi i vražednicím o zločinu.

С 48. Žert o božím trestu za práci v neděli (vandrovní věří, že do gatí v neděli látaných udeří hrom).

C. 50. Povídka o rekovi, jenž zachránil princeznu od obrů, v noci lezoucích do zámku, má pokažený počátek. V dalším zámek patří rytíři „Slavomírovi" (!) Rek zná zámek proto, poněvadž tam dřív sloužil u koní(!) Konec opět krácený. Drobný zvláštní motiv, že prý jazyky, jež vyřezal obrům „na vohňo vohodil", aby se nezkazily.

C. 56. Muž myslí, že je těhotný a že slehne s hříbětem (záměna moče v láhvi), rozluštění zvláštní. Má být kopnut, aby potratil, myslí, že utíkající zajíc je to nedonosené hříbě. (Srv. příběhy kocourkovské o sloním vejci.)

Komentáře páně Polívkovy doplňují jednak jeho komentáře к povídkám kladským, p. Kubínem sebraným, jednak komentáře, které pp. Bolte a Polívka připojili к pohádkám bratří Grimmův. Některé však jsou samostatné studie o jednotlivých látkách, a sice:

1. O třech šibalech, kteří získali si jídlo a pití, 2. o mlýnku se solí, 7. o hlídání zajíců, 8. o závodech s čertem, 9. o ženě, hledající zmizelého muže, 12. o líné dívce, 14. o vlku a lišce, 23. o plících oběšence, 29. o princezně v rakvi, která trhá stráž, 40. o podhozenci, 49. o jelenu s křížem mezi parohy, 50. o princezně, osvobozené od obrů, 54. kdo dřív promluví, 55. o dvou groších.*) V. Tille.

Володимир Гнатюк: Колядки i щедр!вки. Т. I—II. (Str. XXXIV+ 269; str. XV+ 379.) (Етнограф. ЗШрник Т. XXXV—XXXVI. У Львов1 1914).

Nové dílo Volod. Hnatjuka zaujímá čestné místo mezi přečetnými publikacemi, jimiž podivuhodná vytrvalost vynikajícího etnografa zachránila Malorusům pravé poklady lidových tradic. Kritika řadí jej mezi nejvýznačnější sběratele slovanské a není pochyby, že jeho práce obstojí čestně i vedle velikých jmen světové literatury. V přítomných dvou svazcích Hnatjuk podává výsledky dlouholeté, obtížné práce: šlo o to shrnouti maloruské koledy v jedinou rozsáhlou sbírku a usnadniti takto vědecké studium cenného materiálu. Důležitost této obřadní poesie byla poznána záhy.