povkách (půst před sv. Fil.) „skrypnyky" a „trymbitaši" připravují své nástroje, tanečníci pilně cvičí tance, jiní zase učí se písním a vůdcové družin opakují si koledy, přání, poděkování atd., aby si neutržili posměchu. Koledují obyčejně muži, kteří již po léta jsou v družinách, berou však s sebou mladší, aby se učili. Kolem sv. Mikuláše nejváže-nější gazdové radí se, mají-li koledníci toho roku choditi, (v poslední době totiž někteří ukazují na zlé časy a nechtí, aby chodili, zůstávají však v menšině), rozhodují, koho vybrati do družiny, koho za vůdce, kolik bude družin, v jakém pořádku mají choditi atd. Když se dohodnou, oznámí to popovi, který v kostele vše ohlašuje. V den narození Páně časně ráno sejde se lid v kostele, přijdou též všichni koledníci a po bohoslužbě sestaví se z vůdců jednotlivých družin jakož i z nejlepších kolędniku družina, která jde koledovat popovi. Napřed jdou po dvou — drobným krokem lehce poskakujíce — „pljesaky", cinkají zvonečky, před domem zatančí a přitom zpívají. Nato trymbitaš a skrypnyk zahrají před oknem něco veselého, posléze pak vůdce („bereza") počíná koledovati a ostatní koledníci po každém verši vpadnou refrainem. Pop vyjde a„vyzve koledníky do pokoje. Před několika lety — vypravuje Petro Sekeryk — počali kněží, na př. stani-slavovský „vladyka" vystupovati proti koledám, ale lid nedal si vzíti starý obřad. Nyní chodí vedle kolędniku „kostelních", kteří vykoledo-vané peníze odevzdávají na udržování svého chrámu, též koledníci „světští", kteří výtěžek věnují na účely národní. V poslední době, kdy se hojněji zakládají tělocvičné spolky „Sjičy", koledují „Sjičovyky". Lid jim říká „kozáčtí koledníci" a má je raději než „kostelní, poněvadž jsou veselejší a zachovávají všecky dávné obyčeje. Často prý slýchati: „Jek mut yty „kozáky", to byhme tych vart pryjmaty v chatu a cer-kovni bojet cy popa, to tym łys vynesu na dvyr koljedu". Právě úspěch světských kolędniku způsobil, že odpor kněží ochabl.

Pokoledovavše u popa koledníci rozdělí se na družiny a počínají svou obchůzku po chatách. Postup je týž jako u popa. Nejdříve se koleduje venku, a když je pozvou do světnice, první vejde vůdce s křížem. Gazdina převazuje kříž lněným provazem, poněvadž lid věří, že po posledním soudě Panna Maria spustí tento provaz do pekla a hříšníky, kteří se ho chytí, vytáhne z pekla. (Srovn. známou látku o matce sv. Petra.) Vůdce položí kříž doprostřed stolu, čapku do kouta a»usedne za stůl. Vedle kříže položí se skřínka na peníze. Pak usednou též všichni koledníci a skrypnyk počne hráti. Gazda pohostí koledníky čajem, kořalkou nebo pivem a po chvíli tanečníci zatančí s gazdinou nebo s hostmi, ostatní pak zpívají. Když vůdce pozoruje, že domácí se trochu rozveselili, zazvoní, tanec přestane, koledníci sednou si zase na svá místa a vůdce počne koledovati. V některých vesnicích koleduje všem domácím najednou, jinde však zazpívá každému z domácích zvláštní koledu počínaje nejstarším v chatě a konče dětmi. Mezi jednotlivými koledami je přestávka, vyplněná zpěvem a tancem. Když dokoledují gazdovi, vůdce pronese přání (prosou), gazda vstane a děkuje. To se opakuje při všech dalších osobách. Když se koledy skončí, vůdce zazvoní, povstane a zpívaje prosí hospodáře, dovolí-li tančiti. Dostanou-li dovolení, „pljesaky" tančí. Peníze, které dostanou, uloží vůdce do skřínky. Nato gazda