Úkolem spolehlivého t. j. vědeckého výkladu m. jm. však jest vypátrati jaký byl význam m. jm. v dobách nejstaršich, možná-li v dobách, kdy osada vznikla, nebo v dobách tomu blízkých.

Jm. Ryšín podle analogie jiných jm. m. (srov. Milostín, Svojetín atp.) možno vyložiti jako jméno vlastnické z os.jm :|:Rycha n. *Ryša, které vzniklo jako rodinný tvar z některého os. jm. s Ry-, na př. jména doložená ve Fried. Cod. I: Ricarhdus, abbas Premonstr. 1153/70, Richuinus 1056, Rim testis 1185 atp.

M. jm. Skupa správně p. Zď. odvozuje z adj. skoupý, stč. skúpý a doplňuje je slovem čeleď nebo ves a pod.

Jm. Slabce (odr. 1424 tu seděli Borňové ze Slabec, v. Sedl. Sl.) každý snadno odvodí ze subst. slabec=slaboch, srov. hlupec, slepec atp., ve tvaru srov. m. jm. Struhaře, Stýskaly atp. Slovo slabec se vyskytovalo i jako jm. os., jak svědčí m. jm. Šlabčice v okr. pisec. P. Zď. však píše: „M. jm. Slabce jest jm. čelední a odvozeno z os. jm. Slabek n. Slávek. Os. jm. Jaroslav vyskytuje se ve zdrobnělém tvaru Jaroslávek, zkráceně Slávek, z čehož stručný tvar Slav (Slavě!). Příponou -ici vzniklo čelední jm. Slavíci, později Slavice zkrác. Slávce, kterýžto tvar vyskytuje se i při m. jm. Slabce. Podobně vzniklo m. jm. Slabce z os. jm. Slabek-Slabici, Slabice, Slabce" (str. 21). Takovýto výklad, nijak doklady nedosvedčený, činí dojem zvůle ničím nevázané.

Svatá, do Svaté. P. Zď. se dohoduje, že si třeba přimyslit nejspíše subst. hora. Dohad sice správný, ale přece jen nahodilý. Kdyby p. Zď. byl pátral po starších tvarech všech m. jm. rakovn. hejtm., byl by našel na př. v Berní Rulle 1654 v, kraji rakovn.: Wes Swaty Hory.

Sýkořice, do S-ce. Žili v ní prý sýkoráři, kteří se zaměstnávali lapáním sýkor. Osada měla „služebnost ke hradu Křivoklátu: bylo jim odváděti na Křivoklát tolik kop sýkor, kolikjest neděl mezi svátky sv. Petra a Pavla až k sv. Václavu" (str. 22). Skoda, že p. Zď. neuvádí pramene, kde tuto zprávu našel. Jinak výklad tvaru Sýkořice ze Sýkoráři jest nesprávný.

Šlo vice vykládá mechanickými změnami z os.jm. Slovek, kterého však nevysvětluje.

Veclov vykládá správně jako jm. vlastnické z os. jm. Vecel, ale nesprávně vykládá os. jm. Vecel „ze slov. veceti=mluviti, říkati." Os. jm. Vecel jest přijato zestněm. Wezil, Wezel (v. Försteman: Altdeutsches Namenbuch, PN 1272). Srov. m. jm. Wezelendorf t. ON.

Z Be č n ô odvozuje podle Gebaura „ze slova stéblo (buď obilí z roviny u řeky nebo rákosí a sítin v močále u řeky). Prvotní jm. Stebno měněno časem, až vzniklo nynější jméno: Stebno, Stebečno, Ztbeczna, Ztbečno, Zbečna, Zbečno" (str. 24). Opět ukázka hotové parodie na jazykové změny.

Z h oř. Toto m. jm. jsem ve „Výkladu místních jmen v plzeňském hejtmanství" vyložil jako českou střídriici k pol. wzgórze = pohoří a srovnal je ve významu se jm. m. Pohoří, Pohoř. Podle p. Zď. „složenina tato vznikla z předložkového znění za a ze slova hora. Zahoru, Zahora, Zhoř značilo nepochybně směr, kam se bylo brati členům čeledi za prací-" (str. 24 а п.). Opět svědectví, s jak úžasnou povrchností se p. Zď. dívá na změny jazykové.