str. 356
Tím jsme skončili prohlídku závažnějších podrobností práce p. Zď. Celkem lze o její ceně říci asi toto: P. Zď zná polohu jednotlivých osad a to výkladu m. jm. někdy velice prospívá, na př. Budy, Příčina, Přílepy atd. Zná také lidové názvy osad svého hejtm. a dobře činí, že naznačuje sklonění m. jm. udáním genitivu. Dále zvěděl všelicos z minulosti tohoto kraje, jak často ukazuje, v. Amalín, Hřebečníky, N. Huť, Jáchymov atd. Jen měl uvésti všude své prameny, kde by se každý o jeho historických výkladech mohl přesvědčiti. Vedle těchto věcných stránek se zamlouvá prostonárodní, jasný výklad, kterým hleděl i nejprostšímu čtenáři věc objasnit. Ale kdekoli se pouští do jazykového výkladu — a to je zde ovšem u každéhojmána — pozná filolog s velkým úžasem skoro na každém kroku, že p. Zď. se dal do výkladu místních jmen bez náležité přípravy jazykozpytné, že se dívá na jazykové změny docela povrchně, netáže se po jejich příčinách, zkrátka že v jazykových výkladech panuje u něho hotová anarchie. Jest až ku podivu, že si svoji práci nedal přečisti nějakému filologovi, který by ho dojista upozornil na tak vážné nedostatky. Při této nešetrnosti к zákonům jazykovým nepřekvapuje, že cituje nesprávně (v. Hostokryje, Lišany atd). Celkem jest opravdu škoda píle, kterou své práci nepopiratelně věnoval. Kdyby tuto píli obrátil na věrný soupis místopisného názvosloví v nejširším slova smyslu, t. j. názvů polí, luk, lesů, vrchů, potoků atd. ve svém kraji (na podkladě katastrálních mapek) a to ve tvaru, jakého se nyní mezi prostým lidem domácím užívá, a kdyby rovněž zachytil význam, jak a pokud se jim mezi lidem rozumí, prospěl by poznání naší vlasti nepoměrně více. Tuto práci mu také co nejvřeleji doporučuji. Dr. A. Profous.
NEKROLOGY.
FERDINAND MENČÍK. 1853—1916.
Vídeňští Cechové utrpěli novou těžkou ztrátu. 7. července t. r. zemřel Ferdinand Menčík, kustos dvorní knihovny a lektor řeči i literatury české při vídeňské universitě. Byl též archivářem a bibliotekářem hr. Jana Harracha. Zesnulý získal si trvalé zásluhy četnými pramennými příspěvky к českým dějinám literárním a kulturním, jež otiskoval v publikacích Král. české spol. nauk, v Časopise čes. musea, Listech filol., Slov. Sborníku a j. (Srovn. Ottův Slov. Nauč. XVII.) Také český národopis vděčí mu za významné dílo, neboť zájem o kulturní dějiny vedl Mfnčíka ke studiu lidových tradic a obyčejů. R. 1878 vydal Česká proroctví, jako příspěvek к dějinám prostonárodní literatury a r. 1914 uspořádal nové rozšířené vydání své knížky, v níž pojednal o věštbách Sibyliných, o proroctvích slepého mládence, Bratrstva růžového kříže (z r. 1622), M. Středovského (ze 2. pol. XVII. stol.) a Havlasa Pavlaty připojiv lidové tradicft o Ma-rokánovi. Z lidové poesie poutaly jej zejména hry divadelní. Již r. 1884 v Ruchu věnoval vánočním hrám stručnou úvahu a po deseti letech vydal cenné Prostonárodní
|
