důkladnými vědomostmi, rozsáhlými styky osobními a četnými cestami do různých oblastí slovanských, ale i svým pobytem ve Vídni, z níž Jagié vytvořil významné středisko studií slavistických. Naši národopisnou literaturu obohatil nejedním cenným příspěvkem, ačkoliv právě v tomto oboru nebylo mu dopřáno spatřiti výsledky dlouholetých studií a vážné práce sběratelské. V Českém Lidu (roč. II.) otiskl „Komedii o Františce, dceři krále anglického, též o Honzíčkovi, synu kupce londýnského," skladbu, kterou prof. A. Kraus nazval znamenitou ukázkou starého lidového dramatu. (C. L. III. 497). Dr. Karásek zabýval se patrně tímto odvětvím lidových tradic podrobněji, nebof v biografii jeho (Ottův Slovník Nauč.) nalézám poznámku, že měl rukopisy skoro všech divadel lidových z okolí Vysokého. Doufejme, že tyto vzácné materialie časem budou vydány. V VI. roč. Ces. Lidu sdělil variant vánoční koledy z okoli jihlavského připojiv poznámky o vánočních koledách vůbec a v roč. XII. podal zajímavou „Zprávu o Landfrasových rukopisech" jako „příspěvek к dějinám lidové četby české." Pro „Sborník Cechů dolnorakouských" (lt95),jejž redigoval, mimo jiné stati napsal pozoruhodnou monografii „Poštorňa, Nová Ves, Hlohovec," v niž přihlížel především к těmto obcím, ale všímal si též ostatních obcí českých na jih od Břeclavě podle pravého břehu Moravy. Popsal nářečí, kroj, zvyky, výroční obyčeje a doplnil poučný obraz sbírkou 27 písní. Vedle prací Semberových, Heibe-nových a j. jeho studie zůstává nejlepší prací o této oblasti. Také na statcích hraběte Harracha v Mostě nad Litavou zapisoval písně tamějších Chorvatů, pohříchu Však i tyto sbírky zůstaly v rukopise. Z drobnějších statí uvádím mimo pěkný informační článek o lužické výstavě v Drážďanech (Zlatá Praha 1896), „Příspěvek к psychologii českého lidu" (Brno 1907) a četné referáty o publikacích národopisných v Casop. čes. musea, v ruské revui Zivaja Starina, v Mitteilungen der anthropologischen Gesellschaft in Wien, jakož i v denních listech na př. v Mor. Orlici a j. S lidovými tradicemi souvisí též příspěvek ve Sborníku Jagiéově „Epištola Abgari ad Christum" a edice Dubrovačke legende (1913).

V posledních letech svého života dr. Karásek soustředil své úsilí na veliký cíl" chtěl uctiti památku svého miletínského spolurodáka, K. J. Erbena, souborným vydáním básníkovy korespondence, v níž máme předůležitý a posud nezužitkovaný pramen pro dějiny českého národopisu, Přinášel si к této práci důkladnou znalost místních poměrů, měl po ruce památky chované rodinou básníkovou, stati v Přehledu, stručný životopis \f Erbenův vydaný r. 1911 (v Pelclově sbírce „Chvilky"), studie v Osvětě i v našem časopise dokazují, že svědomitě prostudoval Erbenovo dílo básnické i vědecké — slovem, v osobě Karáskově byly sloučeny všecky podmínky zaručující zdárné provedení edice tak rozsáhlé. — Až korespondence Erbenova vyjde tiskem — lze očekávati, že se tak stane záhy — pak bude možno oceniti po zásluze vzácné vlastnosti zesnulého vydavatele.

. Dne 27. července zemřel v Mnichově ve věku 80 let tajný dv. rada Johannes Ranke, profesor antropologie na tamní universitě, senior a do poslední doby přední zástupce fysické antropologie v Německu. Věnoval se původně fysiologii a vydal několik cenných prací z tohoto oboru, pro který se také r. 1861 na mnichovské universitě habilitoval; ale známým a později světoznámým stal se svými pracemi z antropologie, pro kterýžto obor była mu r. 1869 udělena mimořádná a r. 1886 řádná stolice na jmenované vysoké škole. Byla to první stolice pro tuto vědu na universitách středoevropských vůbec. Rankovy přednášky byly pilně a od posluchačů všech fakult navštěvovány, tak