že měl příležitost živým slovem působiti na nejširší kruhy studujících; jemu děkuje mladá jím pěstovaná véda z největší části za své uznání a rozšíření v Německu. Ranke byl pilný a klidný vědec, který se vzdaloval nedoložených hypotes a nerad se pouštěl do polemik. Zato s povděkem přijímal výsledky prací jiných pracovníků. Měl proto málo odpůrců a zachoval si svou autoritu a úctu až do smrti, kdežto R. V i r c h o w, který po léta stál s ním v čele německých antropologů, vyvolal svou negací a kritikou později odpor mladší generace. R a n k o v a knika „Der Mensch" dočkala se tří vydání (1887, 1894 a 1911-12) a stala se nejpopulárnější příručkou antropologie v Německu.

Jsa uznáván za oficielního zástupce vysokoškolské antropologie v Německu zastával po dlouhá léta funkci generálního tajemníka „Německé společnosti pro antropologii, etnologii a dějiny pravěku" a redigoval její „Korrespondenzblatt". Mimo to byl redaktorem sborníku „Archiv für Antropologie" a „Beiträge zur Antropologie und Urgeschichte Bayerns". V těchto uveřejnil též své „Příspěvky к antropologii Bavorů", které jsou ze základních kamenů lidovědy bavorské. Při tom věnoval vlastnímu národopisu a studiu pravěku vždy náležitou pozornost; zvláště dal věnováním své soukromé bohaté sbírky podnět к založení „prehistorické sbírky bavorského státu".

Při odchodu tak význačného representanta antropologie starší školy a při změnách, které skoro zároveň nastaly v řadách mladších antropologů — míním zvláště úmrtí znamenitého anatoma a antropologa G. Schwalbeho v Štrasburku a úmrti mladšího H. Klaatsche, rozhodného stoupence nového směru v antrologii, — jest snad na miste opět sobě ujasniti poměr antropologie к ostatním spřízněným vědám, zvláště k národopisu. Nauka o člověku (antropologie) v širším slova smyslu zahrnuje vlastně všechny naše vědomosti o člověku jak po stránce tělesné tak i duševní-V prvnim směru jest tělo lidské s povšechného stanoviska předmětem studia „všeobecné tělovědy" (somatologie) a může býti zkoumáno za účelem stanovení jeho životních zákonů (biologická antropologie) aneb u srovnání s jinými živočichy (zoologická antropologie) Zkoumání rozdílů které vykazují příslušnici různých přirozených skupin lidstva (plemen), mezi sebou, náleží pak etnologii (nauce o plemenech lidských). Zcela podobně možno studia duševní povahy člověka děliti na část povšechnou sledující zákony duševní činnosti (psychologie, logika, filosofie atd.) a část specielní, která zkoumá duševní činnost a její výsledky u různých umělých skupin lidstva společenským životem vzniklých t. j. kmenů a národů. (Národopis či etnografie.) Pojímám tu názvy „etnologie a etnografie" ve smyslu většiny francouzských autorů*) a uvedené roztřídění odpovídá asi onomu, které podal B r o c a při rozvrhu programu pro pařížskou školu antropologickou r. 1876.

Tak vychází následující rozvrh :

A. Antropologie fysická.

1. Všeobecná (biologická a zoologická); předmětem jejího studia jest druh „člověk" po stránce tělesné.

2. Specielní antropologie či nauka o plemenech (etnologie).

B. Antropologie duševni.

1. Všeobecná (psychologie atd).

2. Specielní, všímající se duševní činnosti různých umělých skupin neb společností lidstva t. j, kmenů a nár -dů; národipis či etnografie a to a) všeobecný