Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 360

národopis, jenž vyhledává povšechné zákonitosti a b) specielní to jest popis jednotlivých národů.

Ale názvů „etnografie a etnologie" bylo také užíváno v obráceném a dokonce ve zcela jiném smyslu a tím byly do programu a studia obou věd vnášeny těžké zmatky a spory. Tak roztřídil G. Brinton r. 1892 obor antropologie takto: I. Somatologie (tělověda). II. Etnologie (národopis s náboženstvím a jazykozpytem.) III. Etnografie (nauka o plemenech) а IV. Archeologie povšechná a specielní. Schmidtův rozvrh zní takto: Antropologie či nauka o lidstvu. I. Přírodovědecké zkoumáni. A. Fysická čili somatická antropologie, a) zoologická antropologie (tělověda), b) nauka o plemenech (1. popisná či fylografie, 2. vzájemné vztahy zkoumající či fylolo-gie). B. Etnická antropologie, sledující duševně-sociální zjevy lidstva, a to a) popisná či národopis, ethnografie, b) výzkum zákonitostí v duševním životě národů, etnologie. II. Historické zpracování dřívějších a nižších stupňů lidstva t. j. historická antropologie a prehistorie.

Není třeba probírati další pokusy o roztřídění těchto nauk. Uvedené stačí, aby bylo ukázáno, v jak různém smyslu bylo slov „etnologie a etnografie" používáno, ale zároveň, že při všech pokusech roztřidovacích bylo možno pojmy oborů tím míněných přesně od sebe rozlišovati. Skutečně lze programy obou nauk dosti přesně proti sobě ohraničiti. A přec jest mezi nimi množství styčných bodů, ba společných okrsků pracovních, — a to platí také o archeologii — takže vystupují před veřejnost nejen namnoze společně, ale v tak úzkém spojení, jaké s hlediska teoretického nezdá se býti odůvodněno. Již postup prací sběratelských a zkoumacích k tomu vede; kdo sbírá materiál národopisný ať již v užší vlasti ať v daleké cizině, jest mimoděk k tomu veden všímati si tělesné povahy dotyčného lidu a sbírati i materiál antropologický; a naopak naráží antropolog všude na lákavé památky národopisné a archeologické. Není divu, že nacházíme všude sbírky antropologické ve spojení s kolekcemi etnografickými a prehistorickými, že na universitách (na př. ve Vídni prof. P o e c h) zastává stolici fysické antropologie a též etnografie, že na sjezdech přírodovědeckých (na př. na známých sjezdech německých přírodopisců a lékařů) bývá zcela pravidelně sekci pro antropologii přičleněna též etnografie a prehistorie, že při pařížské škole antropologické jest i stolice pro etnografii a pro prehistorii, že „Německá společnost pro antropologii, etnografii a dějiny pravěku", jejímž generálním tajemníkem a duší prof. J. Ranke byl, zastupuje jak při svých jednáních tak ve svých publikacích všechny tři obory atd.

Ale jsou také jisté vnitřní vztahy mezi těmito naukami, které odůvodňují ono spojení. Jedna z hlavních otázek, které antropologa a etnografa společně zajímají, jest, v jakém poměru jest povšechný nebo místní kulturní vývoj a stav к tělesné povaze plemene nebo lidu. Není sporu, že tělesné vlastnosti a znaky plemenné se dědičně přenášejí, kdežto kulturní vymoženosti (jako řeč) mohou býti také na cizí kmeny přenášeny anebo těmito získány. Jest však i možno, že pod stejnými zevními vlivy mohou vznikati jisté tělesné znaky, a s druhé strany, že jisté kulturní poznatky mohou býti od různých kmenů na různých místech samostatně získány, Najdeme-li na př. v některé krajině naší vlasti u horalů zvláštní tělesný typ, kterým se liší od lidu žijícího v rovině nebo v údolích, ale stejné národopisné povahy, vzniká otázka, zdali jde tu o kmen jiného plemenného původu, který přijal kulturu obyvatelů roviny, aneb o týž kmen, ale s přizpůsobením těla к změněným poměrům přírodním, aneb konečně o jiný kmen, který došel pod podobnými vlivy z okolí к podobnému kulturnímu stupni. Takové, ale pokaždé poněkud odchylné otázky vznikají při studiu různých kultur vedle stejné povahy tělesné a různých kultur při podobném typu tělesném. Tu jest třeba, aby etnograf přihlížel к výsledkům studia antropologického a naopak.


Předchozí   Následující