str. 363
psaného, v archivu královeckém otiskl Erben, Regesta, I, 504) uvádi Jan, syn Zbraslavův, ve svém daru křižovnikům pruským takto :
„villam Drobowic et Prinizlanic et Zamplez ac Vrose ac dimidiam partem villae de Vinař".
Vsi Drobovice a Přibyslavice táhnou se na jih od Čáslavě do krajin skalnatých a lesnatých; dvou následujících (Erben čte „Samoplesy" a „Vraže") dnes není; pak jest údolí potoka Hostačovky (u Golčova Jeníkova kaplička sv. Jana) a na druhé straně, proti Drobovicům, leži ves Vinaře.
Místo či osada „Vráž" (psáno „Vrose") jest mi jinak neznámo; za to zajímavá svým jménem osada „Samoplesy" jest historikům dobře známa (viz Sedláček, Histor. slovník s. v.); v XV. stol. byl tu ještě dvůr, v XVII. ještě jméno trati; Sedláček ji správně umisťuje někde mezi Żleby a Vilémovem; ležela patrně někde na cestě od Přibyslavic do Vraže a pak do Vinař.
Vraž jest nyní naprosto neznáma; ležela patrně na cestě ze Samoples do Vinař ; někde tedy v těch končinách ještě dnes lesnatých a skalnatých.
Nelze ovšem z nejistých těch osad v nejistých končinách mnoho dovozovat!; ale zajímavá jest shoda jména „Samoplesy" s Tillovým a Jankovým výkladem jména „Vráž" a zajímavo jest ovšem i to, že ani tato neznámá „Vráž" nevyvrací jejich vývodů nýbrž spíše je potvrzuje. V. Flajšhans.
@-----------------------
Oprava. V článku J. Karáska: „K. J. Erbena Krokův zlatý stolec," je v poznámce (s. 179) zmínka o korutanském knížecím stolci a o obřadu, jímž byl na něj dosazován kníže. Karásek praví, že „holdování stalo se roku 1335." První zmínka o takovém obřadu je však již v listině r. 1161 a první obšírný popis obřadu týká se Meinharde Tyrolského, dosazeného 1. záři 1286. (Viz P. Puntschart: Herzogseinsetzung und Huldigung in Kärnten. Lpz. 1899 s. 102 а 104). V. Т.
@------------------
Oznamuje v minulém sešitě Vestníka na str. 84 Hujerovo pojednání o výrazu pro pojem „rodiče" v jazycích indoevropských, upozorňuje prof. Polívka mezi jiným věcmi na to, „že slovanské jazyky vynikají velice vyvinutou terminologií pro příbuzenské svazky, označujíce každého člena rodiny různě, jinak se strany otcovy, bratrovy, jinak se strany matčiny, a proti tomu nemají jednotného výrazu pro pojem „rodiče", který označovati, zdá se, bylo přece důležitější, nežli rozeznávati strýce a ujce atd." Ze tato nápadná věc může mít kořeny hlubší, důležité i pro poznání slovanského podání lidového, ukazuje několik amerických prací z posledních patnácti let, které, zdá se, nedošly dosud u slavistů pozornosti. První z nich je článek známého baladisty amerického F. B. Gum-merea The Sister's Son, otištěný jako sedmnáctý příspěvek v sborníku An English Miscellany presented to Dr Furnivall (v Oxforde, 1901; str. 133—149). Vycházeje od fakt doložených u některých starých národů i u různých kmenů dnešních, že synovec — zejména syn sestřin — mivá v dědictví přednost před synem, klade si Gummere v článku svém za úkol prozkoumati, pokud jsou v anglických a skotských lidových baladách, po případě i v jiném materiálu podobném, stopy takového práva synoveckého Upozorňuje nejprve na svědectví Tacitova (Germania c. 20; Annales Xli, 29, 30; Hist IV, 33; V, 20), na stopy v starých germánských genealogiích (Saxo, ed. Müller, str. 319 а 413) a v starých pověstech německých (v písni o Nibeluncich často čteme o vřelém vztahu mezi ujcem a synovcem, tak mezi Hagenem a Ortwinem, Hildebrandem a Wolf-hartem, Sigestapem a Dietrichem, a klage prý dal napsati z lásky ke Guntherovi, Gernôtovi a Giselherovi jejich ujec Pilgerin; ve Walthariovi Hägen dá se do boje teprve tehdy, když je zabit syn jeho sestry). Obraceje se к literatuře anglické Gummere ukazuje nejprve na to, že u Beowulfa je důležitější ujectví Hygelacovo než otcovství
