str. 366
rodů za 2 měsice 6060/o0. což by bylo za rok as 360/0o, v r. 1913 pro mille 586 (rovno roční cifře as. 35°/00), r. 1914 pro mille 574 (ročně 34-40/00), r. 1915 pro mille 5'37 (to by bylo ročně málo nad 32%0) a letos 2'74°/00, což by bylo do roka 16'44°/00. Za značného úbytku porodů i zůstala-li úmrtnost, o níž data tiskem nepodána, nezvýšená, a při odvolání mnohých obyvatelů ze země, je pochopitelno, že již r. 1915 vykazuje úbytek obyvatelstva 49.65i duši t. j. 3'19°/00 za rok a prvé dva měsíce letošní 23.011 obyvatel t. j. l'23°/oo za dva měsíce, což by bylo do roka, kdyby úbytek postupoval stejným tempem, 7,38°/0oi tedy bez mála tolik, kolik činil jindy (v minulém desítiletí) roční přírost. -z.
@-----------------------
Paměti F. J. Vaváka, souseda a rychtáře milčickěho. Vydává P. Jindřich Skopec. Knihy III. část 2. (Praha 1916. Nákladem Dědictví Svatojanského.)
Druhý svazeček třetí knihy (paměti let 1795-7) většinou vyplňují vzpomínky na strastiplná léta válečná, neboť v srpnu r. 1796 francouzská vojska pronikla až к českým hranicím. Vavák byl právě tehdy návštěvou u svého příznivce, kanovníka v Budějovicích a vraceje se přes Vlašim domů slyšel tam již patent „na Landmilitz t. j. zemský lid." Vypravuje pak o odvodech, o zřizování střeleckých pluků z panských myslivců atd. namnoze s novými podrobnostmi, které znal z doslechu. Byla to zlá doba, úroda nevalná a mimo to milčického rychtáře postihlo několik citelných nehod v hospodářství, takže si ulevuje smutnými verši „a zřídka veselá moje mysl bývá, vždycky víc truchlivá z příčin, které mívá." (Str. 31.) Z obsahu připomínám na př. romantickou historii „o třech, jenž se oběsili a čtvrtý chtěl viseti" (str. 34), žertovné veršované skládání
o žencích z hor (str. 51), o návštěvě Jos. Dobrovského v Milčicích, kterou Vavák zvěčnil „ chronografickou památkou" (str. 83), o vítání knížete Lichtensteina v Černém Kostelci (str. 86), charakterisující Vavákovy názory o pánech atd. Zajímavou podrobnost nalézám na str. 13: Vavák vypravuje, že u Malých Nehvizd plavil jistý muž se svým synem ovce v rybníčku; „když je všecky do vody vehnali, ony se v největší hlubině jen pořád do kola točily, až se zdálo, že se snad všecky utopí. Syn tehdy skočil tam, aby je od utonutí zachoval, ale jak k nim přišel, hned sám pod vodu se dostal a utonul, ovce pak hned všecky zdravé na břeh vyšly. Z toho znáti, že dáblové ve vodách jsou, jimžto po starodávnu říkají hastrmani." J. H.
@------------------------
Nechanice nad Bystřicí. Minulostí do přítomnosti. Napsal Dr. Josef Pešek. Praha 1916. Nákladem AI. Bohdaneckého. Str. 335 s četnými přílohami.)
Ke skrovnému počtu důkladných monografií o našich městech přibyla široce založená práce prof. Jos. Peška. Význam její pro místní historii a dějiny agrární ocení odborná kritika, zde jen upozorňujeme na krásně vypravenou knihu, kterou se zájmem přečte každý, kdo má porozumění pro dějiny selského stavu a pro vývoj našich venkovských měst. Obsáhlou látku autor rozvrhl na 42 kapitoly, v nichž pojednává o dějinách městečka a jeho držitelů, o vývoji sociálním a kulturním, o významných rodácích nechanických (malíři J. Raabovi, hudebním skladateli J. K. Vaňhalovi, malíři J. Nowopackém, o továrníkovi A. Čerychovi a j.), o životě společenském atd. Velmi důležité jsou zejména kapitoly XXVII.—XXX. obsahující pracný a vskutku záslužný přehled poddanských a hospodářských poměrů v Nechanicích, mimo jiné též pečlivou historii 48 nejstarších gruntů jakož
1 obraz vývoje tamějších řemeslnických cechů. К dějinám kostela a školy vhodně se druzi vzpomínkové kapitoly o vlasteneckých knězích, dále „Několik obrázků z ,malé' a ,velké' školy v Nechanicích v době předbřeznové," „Nechaničtí kantoři na funusech" atd. Jest přirozeno, že autor musil věnovati pozornost také pověstnému „východočeskému otrokářství" t. j. harfenictví, onomu příšernému zjevu, jímž Nechanicko smutně proslulo doma i v cizině. Dr. P. zmiňuje se o této strašné sociální chorobě celkem stručně, snad
|
|
