str. 367
až příliš šetrně, odkazuje čtenáře na literaturu, hlavně na knihu dra B. Gebauera a spis F. L. Sála: Harfenické děti. (1914.) Temný mrak leži nad půvabným krajem necha-nickým a praví-li autor (str. 279), že „dnes i v tomto směru v Nechanicích svítá," táže se čtenář mimoděk, proč svitá tak pozdě, zejména, když kořen zla netkví v neúrod-nosti kraje, nýbrž spíše v netečnosti povolaných činitelů a v hrabivosti jednotlivců. Kapitolu 40. vyplňují poznámky o zvykosloví, o životě soukromém, kroji a mluvě. Schvaluji úplně, že autor dbal stručnosti nechtěje — hlavně v partiích zvykoslovných — opakovati věci známé, ale přál bych si metodičtější uspořádáni látky, raději střízlivý popis než feuilletonistický obrázek vtěsnaný poněkud násilně v rámec večerních besed. Autor omezil se tu hlavně na práce Košťálový nepřihlížeje tuším к jiným pramenům. Poslední dvě kapitoly dokreslují obraz historického á společenského vývoje města Nechanic úvahou o době od r. 1848 až po naše dny. — Neúmorné pílí prof. Peška jakož i vzácné obětavosti svého rodáka p. AI. Bohdaneckého vděčí město za důstojnou knihu jubilejní: vyšla к padesátému výročí povýšení Nechanic na město. Text doprovázejí četné tabulky, mapy a krásné reprodukce obrazů J. Nowopackého. J. H.
@-------------------------
Kamil Suchý: Der Dialekt der Marchebene in Ungarn (Věstník král. čes. Společnosti nauk 1915). Přídavkem к filologické práci otiskuje autor sedm drobných ukázek dialektických textů (str. 80—84). Druhý text, z Pajštúnu (str. 80—81), je přímo vyprávěn dle sbírky Němcové č. 51. „Chytrost nejsou žádné čáry". Zena chystá při návštěvě kmotra tři kuřata (Němcová holoubata), sní je však sama, řekne muži, že je vzal kmotr, kmotrovi, že muž mu chce uřezat uši. Kmotr utíká, muž jej honí a chce „jen kousek". Střed vypravování je trochu krácený a porušený, ale slovní obraty ukazují zřetelně pramen z Němcové. Šestý text, z Kunová, (str. 82—83) o kázání, že Bůh almužnu sedmkrát nahradí. Sedlák dá krávu faráři, kráva zavede do sedlákova chléva farské stádo (7 krav a býka). Farář se sedlákem se vsadí: kdo dřív druhého ráno pozdraví, vezme si stádo. Sedlák vyleze v noci na hrušku u fary, ráno zdraví faráře (Schází hlavní motiv: co viděl oknem na faře). Sedmý text, z Kunová (str. 83—84) o hloupé ženě a muži spadlém s nebe. Zena dá žebrákovi peníze schované „pro příhodu", muž jde hledat hloupější ženu. Je přistižen selkou při krádeži, (toto výjimka) předstírá, že spadl s nebe, dostane pro zemřelého syna selčina dary. Sedlák jej pronásleduje na koni, on se mu nabídne šibala na koni dohnat etc. (motiv s kloboukem schází.)
První text je anekdota o opilci, kterého farář kárá, že neposlechl jeho kázání — varovat se největšiho nepřítele člověka. Opilec se hájí, že farář kázal milovat nepřátele. Třet' text jsou zkomolené trosky povídky o hloupém muži: strom mu zabije potah; sekerou hází po labuti na rybníce. Tančí o muzice, neplatí', vezmou mu kabát; pak to vypráví svému hospodáři. Pátý text drobné trosky povídky o silákovi, který přemohl býka a vojákům ukazoval cestu pavúzou. Čtvrtý text jsou hádanky. V. T.
@---------------------
Kytice slezských koled. Sbírka 40 koled lidových z Těšínská. Nasbíral a upravil J. L. Mikoláš. (V Kroměříži u J. Slováka 1915.)
Stručné „Slovo úvodem" naznačuje účel tohoto sborníčku. Vydavatel pokusil se shrnouti materiál roztroušený po různých sbírkách, vedle toho však si přeje, aby knížka pronikla do škol a zvýšila zájem o rázovité koledy v širších vrstvách.Toto popularisační poslání může knižka plniti dobře, ale pan vydavatel se mýlí, soudí-li, že „dostál předsevzatému úkolu, sebrat je (koledy) v jeden celek". Podal totiž jen výbor, jemuž do úplnosti chybí mnoho. Stačí prohlédnouti si sbírku Sušilovu, materiál Bartošův, koledy sebrané spolkem Slávia (řada II. odd. 3.), zápisy Práškový (Vlastivěda slezská I. 144 п.), publikace Vy-hlídalovy a j., abychom se přesvědčili, že slezských koled bylo bohudíky zapsáno více.
|
|
