nesprávnost hudební notace. Neboť v С Lidu (a v Chrudimsku) je popis podle číslovaných taktů. Někdy byly na př. určité takty notovány chybně, třeba troj době místo dvojdobé. V popisu však jsmenašli „obkročák", čímž byla chybnost notace dokázána. Holasův výše u vedený stereotypní popis nám v takových případech nepomůže a musíme tu souditi podle jiných kriterií. Ale právě takovéto případy nesprávného zápisu hudebního svědčí o tom, že byl к nim popis tance přidán od Holasa jen z teorie: kdyby byl při nich pozoroval (či mohl pozorovati) tanec sám, byl by zajisté podle jeho průběhu uznamenal rytmickou chybu v notaci melodie.

Ze sbírek rukopisných Mladějovského „kozly" popisů nemají; moje zápisy mají je pouze v menším počtu případů, poněvadž jsem většinu tanců zapsal od lidových muzikantů, kteří je sice bezvadně zahráli, ale tančiti jich neuměli nebo nechtěli.

Jak z tohoto přehledu vysvítá, nejsou popisy taneční u všech tanců, a nejsou, ani když se vyskytují, vždy spolehlivé a přesné.

Veškeré varianty ve způsobu tance rozvrhnu na dvě skupiny: první, kde běží o změny nepodstatné, t. j. o pouhé obměny původních kroků (obkročáku a sousedské); druhou, kde jde o změny podstatné, t. j. o náhradu původních kroků kroky jinými.

a) Obměny obkročáku a sousedské.

Obměny obkročáku jsou dosti rozmanité. Popisuje krok obkročákový v kapitole II., uvedl jsem, že záleží v jediném kroku na každý takt (podle naší notace!), takže se po jednotlivých taktech obě nohy střídají. Krok ten spojen jest s o t o č e m, což při obyčejném držení tanečním působí skutečně dojmem, že se tanečník a tanečnice navzájem „obkročují". Tempo kroků, poněvadž každý z nich trvá celý jeden takt (půlovou notu), jest dosti volné, pročež může býti veškerá energie věnována na otáčení. Někdy se k tomu připojují i značné výkyvy tělem („kývavý obkročák" čteme tu a tam v popisech); jakési výkyvy jsou ovšem nutný vždy, aby se udržela rovnováha. Takovýto obkročák jest pravidlem pro naše tance ve všech taktech dvoudobých. Hledíc к měně nohy, na niž se došlápne, lze jej označiti schematicky (pro čtyři takty)

při čemž vodorovná čárka značí klidné setrvání na příslušné noze po celý takt. Tato měna nohy takt od taktu vyznačena je v lidovém názvu obkročáku: „s nohy na nohu" (na Poděbradsku, srv. C L. 94, 436).

Než není tomu vždy tak. Nadbytek životní energie nedovolí tanečníku setrvati tak dlouho v klidu, nýbrž nutí ho provésti průběhem taktu ještě potřes touto nohou či dokonce poskok, ovšem na téže noze. Času je na to, jak jsem uvedl, dosti, ba ani zátočka tím příliš netrpí. Pozorujeme-Ii podrobně, kdy se takto obkročák pozměňuje, shledáme, že podnět k tomu dává rytmus písně. Z příkladů, v systematické části otištěných, je patrno, že dvojdobé takty vyplněny bývají buď notami půlovými s jednou slabikou textu, nebo čtvrťovými s dvěma slabikami. Menší noty