osminové patří na vrub instrumentální, variace, jež ovšem někdy člení i půlovou (jednoslabičnou) notu na dvě čtvrtky či dokonce v triolu. Dlouhé, půlové notě (s jednou slabikou) odpovídá zpravidla obyčejný, klidný krok obkročákový, kdežto členění taktu na dvě čtvrtky s dvěma slabikami textu sleduje noha v jakémsi bezděčném rytmickém napodobení potřesem nebo poskokem na druhou čtvrt taktu. Tak tedy vzniká „obkročák s potřesem" a „obkročák s poskokem" (vždy na téže noze!), při čemž jest rozdíl obou zřejmě jen kvantitativní: poskok jest jen stupňovaný potřes (s prudčím výhupem). Nechci tím tvrditi, že by lid mezi nimi vůbec nerozlišoval ; je možno, že v určitém kraji je zvykem ten a ten tanec tančiti s potřesy, jiný s poskoky. Ale zajisté bujný tanečník leckterý potřes změní v poskok, unavený zase poskok v pouhý potřes. Poněvadž se při „obkročáku s poskokem" dopadne průběhem taktu na touž nohu dvakrát, lze jej dle předešlého značití schematicky:

Kdybychom si z toho chtěli tedy odvoditi jakési „pravidlo" pro tančení dvojdobých taktů našich tanců, řekli bychom: Takty, na něž se zpívá jedna slabika slova a hraje (což platí tedy i pro tance bez textu) nota půlová, triola nebo takové čtvrtky či osminy, jež nemají ostrého rytmu (jsouce na př. vázány), tančí se obkročákem. Takty, na něž se zpívají slabiky dvě a hrají dvě noty čtvrťové ostře oddělené, nebo osminy taktéž ostře členěné (ha př. vázané jen po dvou), tančí se obkročákem s potřesem, po případě s poskokem.

Oba vylíčené varianty lze společně vystihnouti heslem: obkročák, rytmicky oživený.

V některých případech setkáváme se však se změnou pronikavější. Nestřídají se totiž nohy po každém taktu, nýbrž vždy až p o dvou taktech. Dva takty za sebou tančí se tedy touž nohou, tak, že se oba takty oddělí skokem na této noze. Jest jen přirozeno, že se pak také při změně nohou takového skoku používá, takže schéma tohoto variantu

Tak jej popisuje Zemánek v Chrudimsku na str. 508 jako tanec samostatný a s tím shodují se popisy při tancích proměnlivých, kde se leckde kroku „vrtákového" používá. Podle jiných popisů však (Chr. 507 n.) soudím, že není nutno, aby se vždy po dva takty užilo téže nohy; jen když se měna nohou děje skokem. Tedy schematicky