Je tedy pro „vrtáka" význačný především výskok takt od taktu, ať již se při něm nohy nemění či mění, pak otoč. Tento výskok může býti veliký, poněvadž je na něj dosti času; důsledek toho je, že se — setrvačností — část otočky děje přímo ve vzduchu. Tento nápadný znak vyjádřen jest právě v názvu „vrták".

Podle toho, co jsem o poměru poskoku a potřesu pověděl, jest jasno, že v případě právě vylíčeném může skok nahrazen býti pouhým potřesem, ovšem jen tehdy, když se dva takty za sebou tančí na téže noze; při měně nohou se pak jen prostě přešlápne. Tak vzniká variant, který nazvu všeobecně „natřás ák"; schéma jeho jest dle předešlého značení:

Tančí se tak na př. vždy oba dvojdobé takty v prvním dílu mých tanců č. XLVII, a XLVIII. Vůbec lze zase říci, že se obou zde uvedených kroků tanečních (vrták, natřasák) užívá tehdy, jsou-li dvojdobé takty vyplněny půlovou notou anebo jednou slabikou zpěvu.

Jsou-li noty čtvrťové nebo slabiky dvě, oživují še i tyto dva taneční kroky podle rytmu přidanými malými poskoky nebo potřesy. Sem patří na př. krok, který nazývá Holas „natřasákem"

Je to však jen jedna obměna „natřasáku"; Holas sám uvádí tamtéž ještě jinou, při níž se nejprve dvakrát poskočí, pak dvakrát potřese na téže noze:

a připomíná, ze někdy se vůbec všecky potřesy změní na poskoky, tedy

což podle nás ovšem již není natřasák, nýbrž vrták, drobnými poskoky oživený. Takovýchto variantů bylo by možno uvésti ještě více; všem je společno, že se setrvá na téže noze vždy po dva takty.

V některých tancích, na př. Hol. V. 274 a 196 objevuje se ještě jiné rytmické oživení: poklepy, jež se na čtvrťové noty provádějí patou volné nohy o patu nohy stojící.

Zcela odlišný od obou těchto skupin jest krok, který nazývá Holas „skočákem". Má sice také drobné, t. j. na čtvrťové noty připadající poskoky, ale provádí každý z nich na jinou nohu, takže vystřídá obě nohy již v každém taktu, schematicky