nebo naopak značné u n o ž e n í volné nohy při poskocích či potřesech (zvláště u natřasáku a vrtáku, jež užívají pro dva takty téže nohy).

К obměnám obkročáku nutno připojiti ještě jiné varianty, jež bych nazval zmírněným obkročákem. Odpadá totiž otočka, takže zbývá jen pouhý krok — výkročný a přísunný. Jak patrno, stačí pak již jen upustiti od obvyklého tanečního držení (proti sobě obličejem), abychom dostali krok pochodový. Tak vede plynulá cesta od obkročáku к pochodu, ovšem к pochodu dosti živému, nikoli volné procházce, o jaké jsme mluvili v II. kapitole při tancích, měnících tempo.

Přísunný krok i pochod objevují se v našich proměnlivých tancích tehdy, je-li motiv dvojdobých taktů význačného pochodového rytmu, je-li delší (na př. 8 taktů) a zvláště tehdy, počíná-li jím tanec. Pokud se poměru jich týče, zdá se mi býti přísunný krok starší67), pochod pak je novější jeho náhrada, neboť objevuje se spolu s jinými novějšími kroky tanečními (polka, mazurka). Snad to byl vliv naší „besedy". Oba uvedené varianty však vyskytují se pouze ve směscích.

Ve skupině 5.c) objevuj! se v prvním dílu tance č. L. 99, 432 upr. pouhé přisunné

kroky; nepatrný variant téhož tance Chr. 467 d má tu již pochod. Ve skupině 8b) jest počáteční motiv, energického rázu, tančen pochodem v tanci

Chr. 470n ; v Jidášových typech je však obkročák. Ve skupině 10. má Chr. 507 n. v prvním dílu přisunné kroky, kombinované s natřasákem, v druhém dílu je vrták. Var. Ć. L. 99, 432 má místo přísunných kroků i vrtáka jen obkročák. ч

Ve skupině 12. má tanec Č. L. 94, 498-9 v celém prvním dílu přisunné kroky (v dalších obkročáky), kdežto variant Chr. 479 má tu již pochod. Varianty Chr. 468-9 a 469 mají dokonce pochod a mazurku, o čemž později.

Jak patrno, objevuje se i tu často trojí druh tance (pochod, obkročák, sousedská).

O pochodu v tancích kombinovaných jsem promluvil při rozboru těchto tanců, tak jako o variantech obkročákových, u nich se vyskytujících, především o vrtáku.

Obměny sousedské jsou u srovnání s obměnami obkročáku jen nepatrné ; možno tu spíše mluviti jen o degenerování sousedské. Jest to především její zjednodušení na dva kroky: první krok na půlovou notu, druhý krok na třetí čtvrt, což se popisuje jako šoupavý sun nohy к noze. Vyskytuje se zvláště v závěrečném taktu sousedské, iak se objevuje v typu „sýkorky" nebo „měkoty", a tento způsob tance způsobil asi, že v leckterých případech takových popsán byl tento krok jako obkročák a takt, v němž se vyskytuje, notován dvojdobé. O tom bylo na svém místě promluveno. Někdy se též při druhém kroku (na třetí čtvrt) podupne. Není pochyby, že tu běží o jakési přizpůsobení sousedského kroku obkročákovému. Ještě větší asimilace jeví se v pouhých třech potřesech na téže noze. Vyskytují se na př. v typu „měkoty" v tancích C L. 99 (132), Hol. V. .174. Také směsek ze skupiny 1. (Hol. V. 173) je uvádí místo sousedské, ale jen v prvním dílu tance.

Konečně „dupavka" Chr. 463 ze skupiny směsků (13 a) uvádí v typech „višně" místo sousedské pouhé podupy (tři na jeden takt). To je