jde o dva tance různé, ale příbuzné textem (viz směsky, oddíl 11. a 12.). U „Slepičky" jsou to tři různé tance (viz pozn. 52.).

Jak jsme viděli při podrobném rozboru tanců, jsou názvy vzaty zpravidla z textu, a to z určitého slova v textu se objevujícího, nikoli tedy z nějakého abstrakta, jímž by se obsah textu charakterisoval.71) Př.: Derektorka, hrábě, Johanes, kolovrat, korale, koza, kozel (kozlíček), kráva, kucmoch, kytička, laskavec, Martin, putna, salát, slepička, sedláček sýkorka, vejr, višně, vonička. Poněvadž lidoví tanečníci označují zhusta hudebníkům tanec počátečním textem, lze si vyložiti vznik těchto názvů zkrácenou citací textu, tak na př., že tanečník místo : Zahrajte mi „Když jsem šel na půdu pro hrábě" řekne: Zahrajte mi „Hrábě". Vždy je tu voleno nápadné slovo z textu a proto jsou názvy ty podstatná jména konkrétní.

Jsou ovšem též názvy, sledující charakteristiku, ale ty jsou pak vzaty z povahy tančení a nikoli z povahy textu. Př.: Dupák, dupavka, kradená, mateník, oklepák, pádavec, směsek (směska), zelené kousky. К těmto jménům se druží názvy přenesené z tanců jiných, buď pro podobu hudební, nebo taneční. Př.: hulán, obkročák, oves, pavouk, sedlák, šupaná, štajryš, vrták, zpáteční. Snad i jiné — tu by bylo třeba rozsáhlejšího studia srovnávacího.

Konečně třetí pramen názvů jsou obce nebo kraje, z nichž tanec pocházel — podle mínění lidu ovšem. Př.: bavorák (bajrák), bliž-ňovák, bydžovák, klatovák (latovák), rychnovka.

Celá řada názvů je ovšem pro nás nevysvětlitelná, ale soudím, že by je bylo možno vyložiti především z prvního pramene, kdybychom znali původní texty. z,e jich známe tak poskrovnu, lze si vyložiti jednak tím, že tance většinou byly sebrány až na konci století devatenáctého, takže mnoho z nich má již zřejmě nějaké texty nové, jednak tím, že většina zapsána byla podle sdělení lidových hudebníků, kteří vůbec texty málo znají, poněvadž na ně nedbají. Viděli jsme ovšem též, že jsou mezi našimi tanci proměnlivými četné tance ryze instrumentální. Ale ty jsou skoro vesměs jmenovány názvy obecnými. Kde jsou i tu názvy zvláštní, bylo by je možno vysvětliti jen z pramene druhého (přenesené názvy z tanců jiných).

Poněvadž budu vedle místopisu našich tanců přihlížeti i k tomu, jak hojně se někde vyskytují, musím nejprve přesně vytknouti, které tance čítám. Běží totiž o — celkem nevelikou — řadu tanců pochybných. Abychom si získali co možná úplný obraz o rozšíření proměnlivých tanců, pojmeme jich do své úvahy co nejvíce. Budu tedy p o č í t a t i

a) všecky pravé tance s proměnlivým taktem, t. j. — dle definice — tance měnící takt při stálém tempu. К tancům v systematické části III. kapitoly probraným přistupují ještě 4 tance (varianty známých) z rukopisné sbírky musejní, z níž čerpal Rittersberk. O tom viz dále. Vedle těch připojuji pro úplnost tanec Chr. 313 (písní č. 68), jenž je