vzato malý počet a z nich vytvořeny jsou veškeré, rytmicky tak rozmanité tance! Proti neobyčejně bohaté invenci rytmické, v proměnlivých tancích se projevující, stojí tedy poměrně chudší (nikoli však slabší) invence melodická. U tanců slováckých na př. je tomu naopak.

Abych tuto skutečnost objasnil, promluvím stručně o tvorbě těchto proměnlivých tanců, jak ji lze rozebrati metodou srovnávací.

Při tom je nutno vyjiti od určitého počtu základních motivů, jichž vznik ovšem vyložiti neumíme, poněvadž jsou tvořeny bezprostředně. Nejsou to jen motivy tanců ze skupiny jihozápadní (tam známe celkem 11 navzájem různých tanců); i v tancích skupiny východní jest celá řada takových motivů nových. To je materiál, stavivo.

Drobné melodické, případně i rytmické změny, neváží u našich tanců mnoho. Vznikají, tak jako u lidových písní vůbec, měnivou silou tradice: nedokonalostí paměti, osobní a okamžitou disposicí hudební i zpěvní, často též vlivem nového nějakého textu (zvláště odchylky rytmické). To jsou asi ty varianty, jež jsem vyloučil při redukci našich tanců z 242 na 114—130 samostatných, t. j. navzájem různých. Viz např. tanec XLIII.—XLIV.-XLV., tanec XLVII.-XLVIII., tanec LIII.-LIV. Často naznačil jsem v příkladech takové odchylky malými notami.

Tvorba nových tanců děje se několikerou cestou, obyčejně se ovšem kombinující:

a) Rytmickou přeměnou motivů. Motivy se na př. z k r a-•cují o jeden, o dva takty, čímž vznikají nové „typy". Viděli jsme to u směsků skupiny l', (zkrácený typ „hrábě", t. j. sýkorka — višeň) a skupiny 2. (zkrácený typ „sedláka", t. j. sedlák — jidáš). Nebo se motivy naopak prodlužují přidáním neb opakováním taktů, jako jsme viděli u skupiny pravidelných tanců „Salát" d) proti „Višni" a). U skupiny směsků 4. se někde přidával takt, jinde ubíral. Nebo se přetvoří rytmus celého motivku, jako na př. v druhém dílu příkladu XXXIX, proti LVIII., nebo motivek XVI', proti motivku otisknutému ve směscích 13 a) (Hol. V., 133.). Někdy je rytmicky přetvořen celý tanec, jako na př. XXII. proti Chr. 481.).

b) Kombinací tanečních motivů a dílů. Motivy či celé díly tanců se rozmanitě skládají, nebo se části tance, zvláště vložky, vyměňují. Dokladů toho měli jsme hojnost v celé části systematické a pokud jsem o tom věděl, všude jsem na to upozorňoval. Bylo by možno dle toho sestaviti celý rodokmen našich tanců; je jich ovšem trochu mnoho. Zde tedy jen poukáži na zvláště nápadné příklady. Celé díly tance: Druhého dílu tance XXXIII, (motiv „Karafiát") je užito ve veliké řadě jiných tanců. Druhého dílu tance XLIII, užito je též v XLVI. Tanec LV. složen je z částí tanců XIX. a XXVIII. Výměna vložek vyskytuje se vedle jiných případů v příkladech VI'., XIII'., XIX'., XX'., XXIII'., takže mi stačilo tu uveřejniti vždy jen vložku. Malé motiv ky, v mnohých tancích užité, jsou na př. motivek „Rosa padla" (srv. XXXIII, a XLIII.), rušný motivek příkladu XLVI. (srv. směsky skup. 8 a) atd. Zvláště směsky skup. 6. jsou vesměs „skládány" z kusů tanců jiných. Také se zase celé díly tanců vynechávají, iako ve skupině směsků 13 b) proti 13a).