c) К tomuto materiálu, pocházejícímu až dosud jedině z tanců proměnlivých, přibírají se i motivy z jiných, neproměnlivých tanců a písní. Tak motivu sousedské EN 544 užito je na začátku směsku Č. L. 1898, 386 dole (srv. směsek Hol. V., 149, jenž toho úvodu nemá; viz směsky 6 b). Motivku strašáku (EN 472) užito je v tanci LVI., motivku motovidla (Č. L. 03, 367) v LVIII., motivu sousedské EN 83 ve směsku Č. L. 97, 436 (tance kombinované). Při tom bývají ovšem tyto motivy všelijak pozměněny.

d) Konečně p ř e d ě lá v á n y jsou celé písně a tance s taktem neproměnným na tance proměnlivé. Zvláště pěkné příklady jsou tanec XV., užívající písně EN 356 („Loučení"), tanec XXXIV., užívající strašáku EN 472; Hoř. 8, přeměňující „kozáka" EN 133; Č. L. 97, 371 a jeho variant Hol. V., 142, pozměňující „maděru" EN 613. Sem patří též mateník Pařízkův, Hoř. 7. V těchto všech případech běží totiž o skutečné přetvoření rytmické. Jinde však je to jen pouhá úprava, někdy dosti neobratná. Tak Č. L. 98, 468 (srv. EN 336), Hol. V., 176 (srv. EN 618), Chr. 462 dole (srv. EN 501). Způsob ten oblíben je zvláště v nejnovější době a přecházíme tak znenáhla к směskům „degenerovaným", o nichž jsem mluvil na konci 1. oddílu této kapitoly v úvaze esthetické. Jako příklad stačí uvésti Chr. 462 nah., 480 dole atd.

Ještě méně, než stránka melodická, vyniká u našicíi proměnlivých tanců stránka harmonická. Ale ovšem to je společný znak 1 i-d o v é písně a hudby vůbec — proti umělé. Základní harmonie — tonika, dominanta a subdominanta — jsou podkladem všech tanců. Souvisí to s tím, že jsou všecky tyto tance tvrdého tónorodu; u moravských a slováckých tanců, pokud jsou do moll, je harmonie bohatší. Ale přece nacházíme aspoň u některých našich tanců modulaci; do dominanty (př. VIL, částečně již VI'., pak vložka XIII', tance př. XIII., konečně druhý díl Chr. 473 dole), i do subdominanty (př. XVI.). Výjimečný zjev harmonický je tanec LVI., jenž moduluje do dominanty dvakrát za sebou. O zvyku muzikantů, opakovati krátké „kousky" s modulací do dominanty, zmínil jsem se při „Slepičce" (viz notovou ukázku za příkladem XXV.).

Jak z tohoto rozboru patrno, projevuje se v tomto genru proměnlivých tanců českých především ale za to jedinečnou měrou, invence hudebně-rytmická.

Zbývá jen jediná otázka: Kterými kraji Cech byla sprostredkovaná souvislost mezi oblastí jihozápadní a východní? Na to je nesnadno odpověděti, neboť již nejstarší sbírka (musejní rukopis) nám podává obě oblasti bez jakékoli souvislosti. Poněvadž na Plzeňsku a na jihu proměnlivých tanců vůbec není, třeba se domnívati, že cesta ta vedla pravděpodobně z Přešticka přes Příbramsko a Benešovskona Kouřimsko. Obě tyto krajiny jsou až podnes nejvíce zanedbány sběratelsky a je možno, že by se tam dosud aspoň nějaké stopy po proměnlivých tancích našly. Nejspíše však tam vymizely dříve než v krajích, z nichž tance máme. Možná, že byly i v okolí Prahy a že tudy se přenesly až na Mělnicko. Blízkost hlavního města zajisté působila nepříznivě na udržení lidového umění, nahrazujíc je poloumělým (odrhovačkami). Bylo by tedy třeba pátrati v zastrčenějších koutcích, hlavně v Povltaví