shodné s druhým dílem př. XLIII. Variant Janáčkův jest prvních dvacet taktů z uvedeného čísla 7 na str. 503 (1893) a je rytmicky bezvadně zapsán. Variant Vlukův (98, 114 dole) má v prvním dílu chybně notovány dvojdobé takty jako trojdobé (takže by zdánlivě taktu neměnil); druhý díl třeba opraviti dle prav. I. (dvojdobé takty dvojnásobnými notami). Vluka uvádí též popis tančení, v němž se mísí t r o j í druh: poskoky (náš „vrták") s valčíkem v dílu prvním, polka s valčíkem v dílu druhém. Tedy totéž, jako u našich tanců. Zároveň je odtud patrno, proč se tento tanec nazývá „Trojan". Třetí variant tohoto tance najdeme ve „Dvou valašských tancích" pro klavír od Vítězslava Nováka, č. 1: „Troják". Motivicky se s předešlými shoduje, ale druhý díl má typy zkrácené, vždy o dva takty dvojdobé, takže jsou tam též typy „Jidáše" a celý tanec je tedy veskrze „Jidášovy", maje rytmické schéma

Tanec je ovšem rytmicky správně zapsán a patřil by mezi „tance pravidelné", ač-li ovšem nebyl druhý díl skladatelem pozměněn úmyslně, t. j. stylisován.

„Dvojan" či „Dvoják" jest jediný z těchto tancíi, který nemá motivického variantu mezi tanci českými. V uvedeném Janáčkově tanci č. 7 (93, 503), je to posledních osm taktů (repetice) a Vlukův tanec (1900,114 nah.) jest neveliký jeho variant. Tanec patří do typu tanců „Jidášových", jest jednodílný a má dva typy „Jidáše". Tedy schematicky:

Oba uvedené varianty jsou rytmicky správně zapsány, tanec Vlukův však celý v osminách. Popis taneční u Vluky ukazuje, že se tu směšují dva taneční kroky: poskok (náš vrták) a valčík. Odtud i název tance.

Tím jsme však s výčtem hotovi. Plyne z toho, že rozhodně nelze považovati proměnlivé tance za tance moravské. Najdeme-li mezi tolika tanci moravskými jediný, a ještě ten je variantem „sýkorky", rozšířené v Cechách jak na Domažlicku, tak v celém pásu východním od, Mělníka až к Poličce, třeba míti za to, že byl tento tanec zavlečen z Cech na Moravu a nikoli naopak. Považuji sice za možné, že se proměnlivé tance na Moravě tančí nebo tančily v krajině u Nového Města, v přímém sousedství Hlinecká, Vysokomýtska a Poličská, ale i kdyby se tam tance ty skutečně našly, bylo by jasno, že tam přešly z Cech. Dále od hranic, ve vlastní Moravě, těchto tanců není.

Tím nápadnější jest, že jsme našli tyto tance — ve Slezsku, třeba že jen v podstatě dva. Valašský variant Novákův třeba k nim připočísti, i kdyby byl z půdy moravské, neboť byl by pak jistě ohlasem blízkých tanců slezských. Z těchto dvou tanců pak dokonce jeden, totiž „Dvojan", nemá motivicky příbuzného mezi tanci českými, pokud totiž je známe. Okolnost tato nepadá příliš na váhu; je zcela dobře možno, že by se v krajích českých, dosud neprobadaných (neb jen málo), našel variant tohoto tance. Tak na př. na Nechanicku, na Královéhradecku, či snad ještě dále, na Rychnovsku a Litomyšlsku.