V textu (I. str. 192—194) dovídáme se četných podrobností o těchto tancích. Jich název jest „Eintreten, d. h. Wechsel von Schleifer und Dreher in einem und demselben Tanzabsatze". Tedy totéž jako naše sousedská a vrták. Severně od Norimberka (ve Francích) tančí se na trojdobý takt valčík, na dvoudobý „ein bären-mässiges Wiegen und Schwenken, bei welchem der Körper ohne Vorwärtsbewegung abwechselnd sich auf den linken und rechten Fuss stützt" (str. 194), — tedy to, со je náš obkročák, po případě kývavý obkročák.

Pokoušeje se o roztřídění těchto tanců, mýlí se Böhme ve výkladu názvu „Einfacher, Zweifacher (Doppelter), Dreifacher." Soudí, že tyto názvy jsou podle počtu taktů, po nichž se vždy děje měna. Tedy na př. „Einfacher" = změna po jednom takte, což by odpovídalo našemu „pádavci". Ale tanec v notové příloze, měnící se po jednom takte (č. 291) sluje „Zwiefacher". Jest zřejmo, že tu běží — jako u slezského názvu „Dvojan, Trojan" — o vyznačení tanců s dvojím resp. trojím druhem tanečních kroků. „Einfacher" by dle toho značilo, že se tanec vůbec nemění — a také se tento název v notové příloze, ba ani v dalších výkladech Bohmových (str. 194 nahoře) nevyskytuje; tu mluví jen o „Doppelter" a „Dreifacher". Böhme sám praví však, že běžnější jsou u těchto tanců názvy, z textu vzaté, i uvádí tyto:

„A n o a n z i g s Hen 1", podle dalšiho výkladu měnící po jednom taktu (náš pádavec"). Snad je to melodie II., č. 291, neboť text Böhmern uvedený lze к ní dobře zpívati.

„Hon i mein Lein", podle dalšího výkladu měnící po dvou taktech (náš „Talián"). Téhož druhu je melodie II., č. 292, ale text Böhmern uvedený nelze na ni zpívat.

„A sei d es Fürta", měniči po třech taktech, ale jen na počátku, pak nepravidelněji, ač lze-li spoléhati na rytmické schéma, jež B. dále podává a jež by v našem značeni bylo :sssooo | ssssooo.

„Der Riedenburger", patrně instrumentální, schematicky prý „2mal geschliffen und 3mal gedreht", tedy podle nás: s s o o o, což velice připomíná náš typ „sýkorky" (s s o o s) a snad jím vskutku je.

„Der S c h a m e r t h a 1 e r", též asi instrumentální, schematicky prý „4mal geschliffen, 3mal gedreht", tedy podle nás: ssssooo.

„Dirndl heisst mein W é i", o němž nic bližšího se nepraví, tak jako o dalších:

„D as Gso-Loc h",

„Das schwarze Mäuserl",

„D er rothe Thür m",

„D as Eisenkeilnes t".

Ovšem není jisto, jsou-li tyto pouze názvem uvedené tance vesměs tance v našem slova smyslu proměnlivé, neboť přidává k nim Böhme ještě další, s názvem „Der Nagelschmied", který podle popisu i textu patří mezi tance, měnící takt, taneční krok a pravděpodobně i tempo ve dvou velkých oddílech (srv. naši kapitolu II.).

Přes to vidíme tu celou řadu tanců určitě „proměnlivých" a s obecnými názvy: „Das Eintreten", „Grad und u n gra d", „Zwiefache r".