Nejzajímavější jest ovšem, co Böhme vykládá o lidu, u něhož se, jak z předešlého je patrno, proměnlivé tance těší takové oblibě. Mluvě o tom, že „Zwiefacher" tančili sedláci sev. od Norimberka (až k Bamberku) do r. 1830, načež tam nenáhle vymizel, pokračuje: „Diese, aus besagter Gegend kommenden fränkischen Bauern, welche durch reiche, aber absonderliche Tracht sich auszeichneten, sind jedenfalls Wendenabkömmlinge; wegen ihrer Kohl- und Gemüsezucht heissen sie in Nürnberg nur die „Knoblauchbauern". Offenbar ist dieser Zwiefacher (davon MB 290 eine Probe gibt) noch ein Rest wendischen oder überhaupt slawischen Nationaltanzes, der mit den Einwanderern von Böhmen nach Oberpfalz und Franken gekommen ist." Jako důvod uvádí, že tanec č. 293 (z Horní Falce) souhlasí téměř do noty se staročeským tancem, jejž uvádí taktéž v notové příloze č. 294. Je to právě náš „Talián" Rit. 5, jejž však Böhme cituje z D. Weberovy „Harmonielehre" (1830 v Praze), kde byl otisknut patrně z Rittersberka.

Nesouhlasím úplně s míněním Bohmovým, ač je zajímavo, že tento badatel, jenž se často dívá velmi skepticky na legendy o národním původu různých tanců (pokud neběží o tvrzení, že tanec jest původu německého), označuje původ těchto proměnlivých tanců jako slovanský, resp. český. Vedla jej k tomu výjimečnost tohoto genru mezi všemi ostatními tanci v Německu. Ale stěží lze se domnívati, že si tyto tance přinesli. Slované do Falce ; jeť hudebni ráz těchto tanců příliš moderní a složitý, abychom je mohli řaditi původem již před rok 1000. Mohlo by se zdáti tedy, že tance tyto vznikly v nové době působením tanců českých. Ale proti tomu svědčí okolnost, že se tu vyskytují motivy, jichž u českých tanců vůbec není. Ještě méně přípustný je opak, že totiž tyto tance byly přeneseny z Falce k nám. Tanec č. 293 vyskytuje se v Cechách v četných variantech nejen na Klatovsku a ^Přešticku, ale i v Polabí. Tento tanec tedy pravděpodobně přešel z Cech do Falce, což je po-chopitelno, poněvadž H. Falc sousedí s Cechy (s Domažlickém i Klatovskem). Ale druhé tance falcké jsou motivicky zcela odlišný od našich, i když mají tytéž typy rytmické.

Soudím, že proměnlivé tance vznikly v obou krajích — v Horní Falci i v západních Cechách — samostatně podle principu, že stejné příčiny mají stejné účinky. Jeť pro nás nejdu ležitější a svrchovaně význačná především skutečnost, že v jediném území, v němž se v Německu tyto tance četně objevily, setkáváme se s racou slovanskou a, soudím, specielně českou. Viděli jsme totiž, že proměnlivé tance jsou výhradně české; na Moravě ani na Slovensku jich není. Stejnou příčinou těchto tanců byla tedy kmenová zvláštnost česká, jevící se jako obzvláštní nadání hudebně rytmické a odtud plynoucí záliba pro složité, diferencované rytmy. Když jsem o této estetické zálibě na proměnlivých tancích psal v kapitole II. této studie (v prvních odstavcích), nevěděl jsem ještě o těchto falckých tancích. Srovnejme pak s mými vývody tam, co poznamenává Böhme o falckém lidu I. 194: „Der flotte Tänzer der Oberpfalz kündet sich nicht in seiner naturwüchsigen Grazie der Bewegung und jener Lebendigkeit an, wie sie etwa der südbayerische Gebirgler in seinem Langaus bewährt, sondern vorzugsweise in der