Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 426

Sicherheit des Taktwechsels beim Doppelten und Dreifachen..." Tedy táž charakteristika, jakou jsem vyslovil já o tanečnících Českých; a tito obyvatelé Falce — jsou původem z Čech.85)

Musím tu blíže osvětliti svůj výrok o „hudebním nadání rytmickém" u Čechů. Mohlo by překvapiti, že nepřisuzuji téhož nadání na př. Slovákům, jichž tance jsou přece rytmicky přímo strhující. Ano, rytmus jejich je strhující, intensivní, ale jednoduchý. Působí takměř fysio-logicky (motoricky) na nás, odtud jeho neodolatelnost. Složité rytmy proměnlivých tanců nepůsobí takto motoricky, nýbrž intelektuelně, čistě hudebně. A také taneční provedení jich předpokládá — vedle jistého nadání motorického ovšem — velikou činnost intelektuelní, čistě hudební. Proto mohly tyto tance vzniknouti nebo rozkvésti jen tam, kde se v lidu vyskytovalo takovéto racové nadání hudebně rytmické.81')

Zdálo by se snad odvážné, předpokládati tak vytrvalou vlastnost racovou u větve slovanské, jež je již po staletí poněmčena. Leč právě kulturní dějiny a dějiny umění obzvlášť poučují nás častokrát o tom, že se mnohé disposice tělesné i duševní udržují s velikou houževnatostí u některého kmene, i když nej nápadnější znak národní — jazyk — dávno vymizel.

V našem případě na př. je zajímavá i poznámka Böhmova o bohatém kroji těchto hornofalckých sedláků a jeho odlišnosti od krojů okolních; malebnost kroje jest, jak známo, též příznačná kmenům slovanským.

Ba šel bych v této věci ještě dále, třeba že tu již vstupujeme na půdu domněnek. Touto kmenovou vlastností (hudebně rytmické nadání) dalo by se snad i vyložiti, proč ani v Cechách samých proměnlivé tance všude nejsou. S naprostou určitostí lze to tvrditi o českém jihu — a přece mohl tento jih snáze přijmouti tyto tance z oblasti domažlicko-klatovské nežli vzdálenější Polabí. České obyvatelstvo Čech však nebylo původně stejnorodé. Větev obývající jih neměla tedy snad tohoto nadání v té míře jako větev východočeská. Ba i záhadnou okolnost, že mezi oběma oblastmi, jihozápadní a východní, je pruh země, kde souvislost je přetržena, bylo by možno takto vyložiti. Těmito kraji sice proměnlivé tance z jedné oblasti do druhé přešly, ale pro menší hudebně rytmické nadání větve tu usedlé se tu neujaly, neřku-li aby tu došly rozkvětu.

Vrátíme-li se tedy к faktu rozšíření a bohatosti proměnlivých tanců v Čechách, vidíme teď jasně, že jsme mohli odůvodněně předpokládati původnost těchto tanců. I kdyby se dala zjistiti existence proměnlivých tanců někde v území vzdálenějším (na př. snad v Elsasku, z něhož má Böhme též proměnlivé tance) a i kdyby — posito, non concesso — se ukázalo, že tyto nějaké tance jsou příbuzné tancům hornofalckým, po případě českým (z jihozápadní oblasti), ba že snad na ně i působily — byla by přece skutečnost, že u nás, zvláště ve východních Čechách


85) Také v horní Falci mohly se proměnlivé tance vyvinouti z rytmu furiantského.
V notové příloze Bohmově našel jsem několik tanců s tímto rytmem, dokonce ze století šestnáctého. Je to č. 39, 40 a), 41 a 42; Böhme notuje to jako měnu taktu "/4 (t. j-obyčejný rytmus) a 3/o (t. j. furiantský rytmus). S našimi furianty nemají však tyto tance nejmenší příbuznosti motivické a jsou vesměs s předtaktím, u německých písní obvyklým. Při č. 42. poznamenává sám Böhme: „Merkwürdig ist die bäurische Tanzmelodie durch ihren Wechseltakt, ähnlich den Oberpfälzer Bauerntänzen."
86) Srv. s tím ostatně rozbor tvorby poměnvliých tanců českých ke konci oddílu 3., této kapitoly, a výsledek, jehož jsme tím došli.

Předchozí   Následující