proměnlivé tance došly takového rozkvětu, vývoje a bohatství, tak závažná a rozhodující, že by ony předpokládané vlivy proti tomu zcela ustupovaly. Tolik je tedy jisto, že se u proměnlivých tanců českých setkáváme s neobyčejnou originalitou, ba s originalitou v oboru národopisném přímo bezpříkladnou. Stačí srovnati s tím jen, do jaké míry lze mluviti na př. o původnosti baladických motivů — ať nedím motivů pohádkových!

Vytknouti tuto původnost a specifickou českost „tanců s proměnlivým taktem" bylo druhým hlavním úkolem této studie, jež si za první úlohu vzala, ukázati podrobně na uměleckou hodnotu a bohatost tohoto genru hudebního u nás. Přál bych si, abych tím vzbudil zájem o tyto krásné tance, nejen teoretický, ale i praktický. Zvláště v místopisných úvahách o našich tancích setkali jsme se často s nedostatky a mezerami v materiálu. Sběratelská činnost, ba i jen pouhá zpráva, jsou-li nebo byly-li proměnlivé tance v té a té krajině, mohla by nám tu mnohé objasniti nebo předpokládané potvrditi. Ze by pro umělou tvorbu hudební mohly tyto tance poskytnouti plodných podnětů a že by se jimi dal oživiti i společenský ruch taneční ve smyslu národního svérázu, pokládám za jisté. Všeho toho by si zasloužily tance s proměnlivým taktem plnou měrou; můžeme na ně býti právem hrdi doma i před cizinou, neboť jsou z nejlepších a nejoriginálnějších uměleckých výtvorů českého lidu.

V Zemském archivu království Českého chová se papírový ne-paginovaný rukopis v pergamenovém obalu s nápisem Acta et sententiae, obsahující soudní protokoly a výpovědi práva pelhřimovského z let 1561—1571 v rozmanitých přích rázu většinou soukromého (o dědictví, nezdržení smluv а р.), ale i trestního (o nářky cti, krádeže, zranění, mordy а р.). Se stanoviska lidopisného zvláště zajímavo jest několik procesů o čáry, které se od roku 1566 objevují v protokolech skoro každý rok. Otiskujeme je zde bez podstatnějšího krácení doslovně, též pro zajímavý způsob běžné mluvy lidové, kterou městský písař reprodukoval leckdy s věrností takřka stenografickou. Rázem zápisů vysvětlují se velmi časté anakoluthy, přechody z řeči přímé v nepřímou a naopak, veliká stručnost střídající se s doslovným citováním důležitých výpovědí svědeckých, běží-li o přesné znění pronesených slov, atd. Nejsou to ovšem samé žaloby vinící přímo z čarodějnictví. Naopak, častěji dovídáme se o čarodějnicích z žalob osob uražených nářkem z čarodějnictví. Obojí procesy jsou však pro poznání pověr v XVI. stol. stejně zajímavý. Skoda jen, že ani v jediném případě neznáme konečného rozsudku, abychom mohli posoudit, zdali aspoň rozhodující kruhy svými nálezy napravovaly křivdy páchané lidovou poverčivostí.