1. Žena Tomše z Obce nařkla ženu Jakuba Valšovýho 1566 čarodějnictvím.

Ód strany původa, manželky jeho, mluveno: „Páni milí, sial nejprve na mne svou mater, že bych já měla praviti, že by mi dčbán zakopala pod postelí, když sem u nich byla podruzi; a on mi přišel můj hospodář, řekl mi: ,Jdi, pohledej mi nárožriík', a já sem šla. Našla sem džbán zakopanej v zemi a ješto v něm byla co kolomaž, a já tam vundala ruku, mněla sem, že sou peníze, a druhej byl také zakopanej nad haltýřem. To jest nás vidělo několik osob, některý sou zemřely a někteří sou ještě živi. Ten jest vyndala Rumlenova Jana, ona ví, co jest jí škodila. A byli v tom dčbáně červíci chlupatí, ne tak jako jiní červi v mase, ale kderej vylez ven z dčbánu, zase tam hned vlezl. Milí páni, já víc nevím co praviti."

Od Valšový promluveno, že k tomu se ke všemu zná, že to jí dělaly múdrejší hospodyně než sem já. Sama sem sebou nevládla.

Od Jakuba promluveno, že samotna toho nečinila, že ty ženy, který při tom bejvají, při porodu. A kdež o ten druhej dčbán naříká, k tomu se přiznává, že samotná toho nedělala, i nad haltýřem nad tím, Přišel к ní manžel, řekl jí, Anna když ležela, že se jest ta kráva (vodpusťte. páni) sčistila, a matka mu řekla: „Vyhoď to, Martine; a prej čistší hospodyňky však to zakopávají, kde toho slunce nedochází." (Žaluje, že tam poslal svou matku, když vzkazovala žena Tomšova po jeho (Jakubově) manželce, „že by má máti měla jí ublížiti na zdraví." Matka mu odpověděla: „Milý dítě, což bych to činila? Však bych jí neučinila, svej duši!" Souseda se přiznala před rychtářem, že by jí má mátě na zdraví ublížila. Druhý sem se jí optal: „Od tý-li chvíle stůněš?" A ona tak pověděla, že od tý chvíle.1)

2. 1567: Žaloba Anny Vejprnické na Annu, šenkýřku Brodskýho, o nějaké čáry.

Pane purg(mistře), páni milí, přišla k nám děvka Brodskýho a řekla: „Paní, dej mi piva"; a já řekla: „Dobře, má milá dívčičko, já řku, čí jsi ?" A ona řekla: „Sem z předměstí jakýsi podruhyně." A mý děvče řeklo: „Matko, však to Brodskejch děvka od nás pivo nese." „Co to," já řku, „mluvíš? Však oni mají piva doma dosti, aby je ona měla brati."

Vejprnická stopovala pak služku a slyšela, jak šenkýřka Brodského jí praví na schodech: „Dej sem to pivo, čert ji i s mošnou!" Běževši s ním do světnice schovala je na zídku za kamna. Vejprnická jí pak pověděla: „Mošno, co chceš mejm pivem čarovati ? Však máš svého piva dosti." Anna Brodskýho se sice vymlouvala, že je chtěla jen ochutnati a srovnati s pivem vlastním. Podle svědectví Anny, šenkýřčiny služky, svadily se však před tím obě ženy a šenkýřka Brodského opravdu chtěla cizím pivem čarovati: že říkávají, tím pivem že jest dobře pokropiti dům. Kromě toho přitížilo šenkýřce Brodského ještě svědectví Martina Dřevínka.

Strana původní mluvila: „Však jest tolik udělala Blažkově šenkýřce a pan Martin Dřevínek pravil, že co jest viděl na Velikou noc od ní, chce