str. 439
Zmínky zasluhuje rovněž fašančárský tanec „mečový", jenž pouze na Stráni je domovem — n i k d e ji n d e.*) Je ovšem tancem starých zvyků, jež dosud udržují slováčtí „babkovníci", nikoliv tancem v běžném slova smyslu.
*
Jaká jest celková kultura lidu slováckého? Veliká. Její velikost je právě příznačná pro ni. Lid slovácký nežije v resignaci, jak by se zdálo. Naopak: žije životem plným, prožívá intensivně své radosti i své smutky. Cítí ovšem svou Bídu ale nezoufá. Věří v lepší budoucí časy. Odtud jeho duševní síla, podivuhodná v každém směru. Nejvíce ovšem v kultuře hudební — v umění.
I zde třeba opětně mysliti na počátky a konce tohoto lidového umění. Na průběh jeho i vývoj další. Znovu však třeba hledati též cesty, j i m i ž sjednotila by se lidová kultura slovanská vůbec. Není mlhou, jak soudí laikové. Jest jen problémem, n a němž třeba pracovat i. Slovácká kultura lidová je na tomto poli směrodatná. Je nejsilnější, individualitou národní nejmocnější. Važme si jí tedy — slováckého uměni! I lid sám váží si ho, podivuje se mu, jak zřejmo na př. ze známé paraboly slovenské:
Zpievanky, zpievanky, kde ste sa vy vzaly,
či ste z neba padly, či ste rástly v háji?
|
Je totéž i naší povinností. Buďme vděčni Slovákům za odkaz jejich vzácné kultury! Tím spíše pak budeme u cíle svých ideálních tužeb i snah, čím budeme ovšem jednotnější. V umění hudebním, jako v každém jiném slovanském odvětví životním. Joža Černík.
LITERATURA.
Boas Fr., Kultur und Rasse 1914. Etnografie, podobně jako i jiné mladé vědy, nedovedla se ve svých počátcích vyvarovati četných chyb v jednotlivostech i v celkovém pojetí. Z těchto omylů je také otázka poměru jednotlivých ras jak po stránce antropologické tak i kulturní a otázka primitivní kultury vůbec. Zavinili to první zpravodajové a cestovatelé, kteří neměli ještě dosti vzdělání a snad ani chuti, aby podrobně a objektivně prostudovali život toho kterého kmene; jiní, jako missionáři, kteří měli dosti příležitosti, nedovedli se vymaniti z představ předem vytvořených o životě pohanského člověka. Nyní ovšem je už toto stanovisko dávno překonáno, a přibývá prací, jež řeší tyto problémy s naprostou objektivností. Podobného druhu je též kniha výše uvedená. Autor je profesorem antropologie v širším slova smyslu — tedy i etnografie Columbijské university v New-Yorku a znám řadou prací deskriptívne etnografických o indiánských kmenech severozápadní Ameriky a etnologických o primitivních kulturách vůbec, o počátcích umění
*) Viz Františka Pospíšila „Mečový (zbrojný) tanec na slovanské půdě" v Národopisném Věstníku českoslovanském VI. (1911), str. 28.
|
