a pod., к studiím čistě antropologickým nehledě. Zvláště v pracích prvého druhu mohl autor několikráte ukázati, jak pro nedostatečnou přípravu zvi. filologickou a jednostranné chápání duševního života primitivního člověka zkreslili někteří badatelé naprosto obraz popisovaných kmenů. Mimo to americké prostředí, v němž autor pracuje a kde stýká a mísí se několik ras, poskytuje mu zvlášť vhodné příležitosti obírati se výše uvedenými problémy.

Kniha „Kultur und Rasse" je německým zpracováním anglické knihy

0 tři leta starší „The Mind of Primitive Man". Otázky, jimiž se obě knihy obírají, jsou neustále ještě velmi nesnadné a složité, proto autor také neodpovídá všude kladně a definitivně. Hlavní cena těchto prací spočívá v tom, že bystře a přesvědčivě poukázáno je na chyby dosavadního badání a na nesprávné závěry jeho, a dále na četných místech naznačuje nové cesty, jimiž by se správnější studium mělo brati. Německé vydání je pak o to polemičtější anglického, poněvadž proti tomuto ozvaly se námitky.

Látka je rozvržena ve dvanáct obšírných, velmi hutných statí. V prvé, jež je úvodem, ukazuje autor, jak z fakta, že evropská kultura, kultura bílé rasy, je kvalitativně i kvantitativně nejobsáhlejší, vzniklo přesvědčení o superioritě bílého plemene nejen duševní, ale i fysické a potom neodůvodněnou záměnou stávají se všechny známky, jimiž se liší tato rasa od ostatních měřítkem nejen větší nebo menší jich příbuznosti po stránce antropologické, nýbrž i stupnicí větší nebo menší inferiority plemen po stránce duševní. Na to přechází Boas ke stáří kultury, podobnosti jednotlivých na sobě nezávislých starých kulturních stredísk v oblasti stredomorské, východoasijské, stredoamerické a snad

1 středoafrické — a naproti tomu různost vyspělosti částí téhož plemene v současné době na různých místech (Řecko a severoevropští barbaři). Dále je probírána otázka střetnutí se dvou různých kultur, příčiny degenerace a zániku primitivní kultury při styku s evropskou, tedy neschopnost asimilační. Proti tomu je vzpomenuto podobných procesů historických, kde nebylo tohoto negativního výsledku; škoda, že tu autor nezužitkoval pro svou theorii podobného zjevu současného, totiž vlivu ruské kolonisace na primitivní kmeny sibiřské. Pak rozvádí dosti podrobně nesnadnou otázku vlivu dědičnosti na typ a také zde dospívá к novým výkladům. V této stati a další, o vlivu okolí na typ, opírá se autor namnoze o výsledky vlastního pozorování přistěhovalců různých plemen a národů a změn, jimž je již první nová generace v novém prostředí podrobena. Stejně důležitá je další kapitola o vztahu mezi jednotlivými znaky a nadáním; tu ovšem je nejdůležitější otázka mozku a mimo mnohé jiné poukazuje spisovatel na to, jak značné jsou rozdíly ve velikosti, váze i tvaru centrálního nervstva u jednotlivých individuí téže rasy, tedy i bílé, a jak vůči těmto různostem malé a málo významné jsou rozdíly rasové. Celkem autor dospívá к názoru, že není možno podat! důkazu o tom, že by nižší znaky tělesné měly nutně za následek nižší duševní vlohy. Další stati jsou věnovány vzájemnému poměru řeči, rasy a kultury, při čemž je vzpomenuto nezdarů, jež vznikaly při pokusech, uvésti dle nich třídění lidstva v soulad. Rada starších jednostranných nebo povrchních názorů je vyvrácena v odstavcích o povaze