primitivního člověka a také tu čerpal autor nejen z nové literatury, nýbrž z vlastních cest. K tomu se připojují kapitoly o podobnosti, ne-li totožnosti četných základních kulturních prvků, jež někteří mají za všeobecně platné základní formy myšlení (Bastian, Elementargedanken), nebo je vysvětlují působením podobných geografických poměrů (Ritter, Ratzel) anebo je mají za zbytky nejstarší společné kultury (v novější době Weule, Graebner). Boas podrobně rozvádí každou z těchto theorií, někde aplikuje ji na skutečné poměry, ale při tom i uvádí její stinné stránky; určitě však nerozhoduje se pro žádnou z nich. V posledních , velmi obšírných kapitolách rozvedeno je zastaralé schéma o postupném vývoji jednotlivých zaměstnání (lovectví, pastýřství a zemědělství) a podobně schematické posloupnosti jiných složek sociálních jako rodina a j., dále umění, řemesla a pod. Autor pak ukazuje, jak v kultuře nelze vykládati vše postupem a vývojem složitějšího zjevu z jednoduchého, nýbrž pozorujeme časté protínání se tohoto postupu postupem opačným. Nakonec pak probrána je dosti široce otázka duševního života primitivního člověka a podmínky, vlastně překážky kulturního jeho pokroku, kde také shrnul autor řadu velmi zajímavých a bystrých postřehů. Zakončena je kniha krásným přehledem a kapitolou o rasovém problému v sociálně politickém životě. —

Jak patrno z tohoto nástinu, je kniha velmi obsažná; velkou většinu myšlenek ovšem autor převzal z moderní literatury etnografické, ale i tu podal zajímavé rozbory. Mimo to však je tu dosti i nových námětů, jež mohou ukázati nové cesty к objektivnějším a správnějším výsledkům.

@----------------

Bystroń Jan Stan. Słowiańskie obrzędy rodzinne, Kraków. 1916. (Akad. Um.) Stran 148.

J. Bystroń, o jehožto pěkné práci, popisující slovanské obyčeje a pověry žatevní, podal jsem zmínku už v předešlém čísle Národopisného Věstníku, překvapil nás v krátké době novou knihou cennou a užitečnou. Tentokráte sáhl do bohaté studnice slovanského zvykosloví pro zvyky a pověry, jež se poutají к narození děcka, tedy opět pro materiál, jehož před ním, pokud vím, nikdo celkově nesebral, neřkuli zpracoval. J. Bystroń tak jako u předešlé knihy nespokojuje se jen se snesením a vnějším srovnáním, nýbrž pokouší se i o metodický výklad a hlubší vnitřní rozčlenění zvyků a pověr přečasto podivných a těžko vysvětlitelných. Probírá nejdříve vše, co se poutá k isolaci ženy v čase menstruace, těhotenství a porodu (sem náleží hlavně zákaz účastniti se domácích a hospodářských prací a styku s jinými, zákaz přestupovati mosty a prahy, meze a ploty, choditi na hřbitov a do kostela, zákaz držeti děti při křtu, dále pokládání sekery, jehly nebo nože na práh domu, rozvazování uzlů a otvírání zámků před porodem, zatajování těhotenství a doby porodní), dále к isolaci ženy v šestinedělí (uzavření a zastření šestinedělky, a zákazy analogické předešlým, dále zákaz choditi na boso, přísti a šiti, půjčovati cokoliv z domu, vítati příchozí) а к isolaci nově narozeného dítěte (dítě se neukazuje cizím lidem, praktiky a