prostředky na odvrácení úroku). К téže kategorii náleží také řada předmětů, které ve svazku s rodičkou jsou pokládány za nečisté a musí se odstraniti nebo očistiti (placenta, prádlo, koupel a její význam). Celý řetěz těchto a jiných ještě zvyků (na př. pálení světla u rodičky) končí se dnes úvodem, jenž není nic jiného než křesťanstvím přijatý a upravený starý obyčej pohanský, kterým žena očištěná byla přijata znovu do společnosti. Při tom ceremoniel skládal se původně z obřadu očistného, z obřadného překročení isolace, z pohoštění a z vykonání návštěvy u příbuzných a sousedů.

V druhé části práce (str. 76 sl.) obrací se autor speciálně к dítěti nově narozenému a hledí sestaviti také zde všechny obyčeje, jichž bylo po jeho zdání potřebí, aby děcko přijato bylo do rodiny a obce jako právoplatný člen. Rozbírá obřadový úkol porodní báby, a zejména kmotrů (kumovstva), jehož význam byl v dávných dobách veliký a je namnoze ještě dnes, probírá dary, jichž se dostává dítěti (plátno a košile, peníze kovové, jehly a pod.) a potom vlastní obřady recepční: přijetí děcka к prsu, položení děcka na zem (též na prah, na pec, ohnisko), zvednutí, obnášení kolem jizby, pocelování, polití vodou, položení na kožich, udeření děcka, jeho první koupel, do níž se házejí peníze nebo obilné zrní, kmín, sůl, obřadní jídlo (koláče, kaše). Tyto recepční obřady končily odstavením děcka a postřižinami, jež se sice někde praktikují brzy po porodu, pravidlem však jsou a byly mnohem pozdější. Proto se také autor o nich už nešíří, nepokládaje je za obřad náležející к narození.

To jest v stručném přehledu vlastní obsah knížky Bystroňovy, к němuž na konci přídavkem připojeny jsou stručné zmínky ještě o některých jiných zjevech sem hledících, na př. o významu jednotlivých dnů v týdni pro narození, o vybírání kumů z lidí na první potkání,

0 dávání jmen děcku, o podávání děcka oknem, o zákazu dívati se do zrcadla, o významu červené barvy a obsypávání kolébky zrním atd.

Máme-li na mysli, že mladý autor horlivě a zcela samostatně pouští se tu na obtížnou cestu, na níž se v Polsku Stan. Ciszewski tak předčasně odmlčel, zasluhuje zajisté také tento spis Bystroňův pochvaly a povzbuzení. Je to každým způsobem práce záslužná, na jejíž pokračování se těšíme tím spíše, že lze doufati v další pokroky a prohloubení, jak po stránce methodické (zde je zřejmý vliv moderní školy pařížské), tak i v ovládání materiálu. Že dnes autor místy příliš lehce vysuzuji, a rozhoduje věci, při nichž by jiný váhal, je přirozeno a nepochybuje že v budoucnosti sám o leckteré jednotlivosti bude souditi střízlivěji nežli dnes a opatrněji. Mám tu na mysli zejména přesné rozlišení toho, co v daném materiálu je primární a akcessorní, co náleží v obor užší sociologie a co v demonologii, co značí isolaci žen a později recepci její

1 dítěte a co dlužno vyložiti jako obranný prostředek proti démonickým nepříznivým silám, a konečně co spadá na vrub pouhé praxe hygienické, zkušeností nabyté. V tom směru dosud leccos zůstalo nejasné přes autorovu snahu vykládati zjevy co možná nejvíce principem sociologickým. Tak na př. úloha sekery nebo nože na prahu. Při této neurčitosti — ostatně přirozené — a také při nedostatku přehlednosti a náležitého •vytknutí, co je hlavní a co méně důležité, postrádáme neradi, žé autor