Niemi podle obsahu písní na tři veliké oddíly: oddíl první obsahuje písně zpívané při nejrozmanitějších situacích a příhodách každodenního života, při práci doma i venku, při hrách a různých obyčejích a zvyklostech, písně svatební a válečné a pod. Ukazuje oddíl tento znovu, co shledali sběratelé dřívější a co vydavatelé sbírky této v předmluvě výslovně poznamenávají, že Litvané, zejména litevské ženy, písněmi doprovázejí všechny své práce domácí i polní; je zde písní skoro tisíc, z nich 427 písní svatebních — počet, který nás nepřekvapuje, vzpo-meneme-li, že Juškevič z jediné osady nasbíral takových písní na jeden tisíc. Každá část složitých obřadů a zvyklostí svatebních provázena je písní; nejsou to ovšem veskrze písně v pravém slova smyslu, nýbrž jsou mezi nimi také jakási říkání.

Do oddílu druhého zařadil Niemi písně milostné a jiné písně lyrické (lyrická vypravování, písně žalostné nad smrtí drahých bytostí a pod.). Písní označených jako písně milostné je tu ke dvěma stům; ale hranice tohoto oddělení proti oddělení následujícímu, jež jest nadepsáno „lyrická vypravování", jest velmi neurčitá; jsouť litevské písně milostné z většího dílu více nebo méně lyrická vypravování a písně zařazené mezi „lyrická vypravování" jsou do značné části také obsahu milostného.

Třetí oddíl sbírky, nejmenší (str. 314—339), vyplněn je vedle několika písní lyricko-epických drobnými kusy obsahu rozmanitého; jsou tu na př. dva varianty písně, v níž se na příslušné otázky odpovídá, že jeden je Bůh, dva jsou patriarchové, tři jsou božské osoby, čtyři jsou evangelisté, pět je ran Krista Pána atd.; nebo popěvky lidu vracejícího se s polí do dvora, popěvek vyzývající chlapce к práci atd. Jsou tu dokonce veršované výňatky z pohádek, dále verše vystihující zpěv ptačí a podobné hříčky, posléze říkadla některá jako na př. při vytržení zubu nebo když se dobytek poprvé vyhání na pastvu nebo na obranu před uštknutím hada atd.

Jak je ze stručného tohoto přehledu viděti, je nová tato sbírka litevských písní, obsahující také hojně variant téže písně, velmi pestrá a podává dobrý obraz o lidové poesii litevské. Sběratelé zapsali písní ještě více, zejména písní novějších, v nichž se podle nich jeví již snaha po rýmu, a jež po stránce jazykové jeví hojně polonismů a po stránce obsahové jsou značně sentimentální. Zda upustili od uveřejnění takovýchto písní právem, nebylo-li by vhodnější pro studium vývoje a vzájemných vlivů seznámiti interesenty i s těmito novodobými plody lidové činnosti básnické, je otázka, o níž by bylo třeba uvažovati.

Kdo vzpomene, že dainami bývají u Litvanů nazývány písně obsahu světského, giesměs pak že jsou písně duchovní, kostelní [„das Lied, besonders das Kirchenlied im Gegensatz zum Volkslied daina" vykládá Kurschat v litevském slovníce o slově giesmě, a podobně Juškevič tlumočí slovo to „(духовная) пЬснь, piešn (kościelna)" Литовсюй словарь 2, 429], bude podle titulu naší sbírky vedle lidových písní (dain) očekávati také písně duchovní, kostelní. Písní takových ve sbírce té není. V krajině, odkudž pocházejí písně sbírky, již pořídili Niemi a Sabaliauskas, je mezi názvy „dainos" a „giesměs" rozdíl jiný, jak se vykládá v předmluvě (litevsky na str. V а п., německy na str. XVI п.).