Dr. Boh. Vydra: Česká místní jména hejtmanství prachatického. Rozbor mluvnicko-etymologický, pořízený hlavně pro dnešní praktickou potřebu. Separátní tisk VII. výroční zprávy obchodní akademie v Karlině za školní rok 1915—16. Str. 32.

Odborné práce jazykové, které objasňují místní jména, nepřispívají jen к poznání kulturního a hospodářského života našich předků, nýbrž z nich plyne také přímý prospěch. Stanoví totiž rozborem původní správný tvar, objasňují nynější název v řeči lidové, a vykládajíce význam místních jmen, způsobují, že si každý snáze pro praksi náležitý tvar zapamatuje. Tuto praktickou stránku učinil p. Vydra hlavním účelem nadepsané studie.

V úvodu ke své práci se zmiňuje o obtížích, s nimiž se setkáváme, chceme-li jen stanovití původní tvar místních jmen, ba že se to někdy ani nepodaří. Pak uvádí významnější práce české v tomto oboru. Dále promlouvá o důležitosti studia místních jmen. Upozorňuje při tom zejména na stránku praktickou. Obchodníci a zasilatelé jsou někdy na rozpacích, jak to které jméno jest napsati, a rovněž pro cestovatele jest prospěšno, znáti přesné znění místních jmen. S vadami v místním názvosloví shledáváme se zejména na mapách. P. Vydra odporučuje, aby byl na mapách vedle správného názvu i tvar lidový; na Prachaticku na př. by se asi nikdo nedoptal na cestu do Kozel, jelikož se mezi lidem říká Kozlí. Toto opatření by se zejména odporučovalo na mapách vojenských. Proto si je také třeba ve studiích o m. jm. všímati vedle starých dokladů pramenných i názvů lidových.

Dále p. Vydra ve stručném přehledu roztřiďuje česká m. jm. hejtmanství prachatického na několik skupin: jm. obyvatelská, na př. Hradčany, Bohumilice; přídavná jm. přivlastňovací, na př. Nedvídkov, Pravětín, Radon; odvozeniny substantiyní, na př. Ckyně; m. jm. odvozená z povahy místa, na př. Dvorec, Žitná, Paseky; jména vzniklá rozlišením, na př. Lhotka, Kozlí Dolní a Horní; konečně m. jm. původu cizího, na př. Vimperk, Kynžvart atd.

Na konci své předmluvy uvádí p. Vydra účel, za kterým byla jeho studie napsána. Jejím „účelem bylo zjistiti, jak toho kterého jména by se mělo v praksi užívati, aby se předešly možné omyly a nedopatření, jež se v dopravní, poštovní atd. praksi tak zhusta „přiházejí" (str. 4). Slibuje, že při tom bude dbáti postupu vědeckého. Žádá „čtenářů, aby uvážili, že krátkost doby a odměřené místo" jej nutily ke stručnosti a spolehnutí se na použité prameny. Zejména často se dovolává díla, jež napsal Dr. J. M. Klimesch: Die Ortsnamen im südlichen und südwestlichen Böhmen II., Prag 1912. Toto dílo má zejména cenné doklady starší, ač jinak s jeho výklady a tendencí nesouhlasí.

Pak následují m. jm. hejtmanství prachatického v abecedním pořádku. Postup u jednotlivých jmen jest tento: jako heslo jest uvedeno m. jm. v jazyku českém i německém podle úředního Seznamu míst v král. českém z r. 1913, za heslem uvádí u jmen nějak pozoruhodných, v jakém tvaru je to jm. v Palackého Popisu, na Srpově mapě hejtm. prachatického, dále v Ottové Nauč. sl., v Sedláčkově Místopisném slovn., v Kottově slovn. českoněm. a někdy i v jiných pramenech. Nejčastěji odkazuje na Klimschovu podrobnou práci, která vykládá nejen názvy