přes to pokládá za náležitý tvar Jelenky, g. Jelenek jako zdrobnelinu z jelen. Vadí mu prý změna i — e, která však je v nářečích dosvědčena, na př. šeroké han. (Geb. Hl. 223); možná též, že zde nastala spodoba s 2. slabikou, srovn. nehet z *nohet. U jm. C h 1 i s t o v vykládá р. Kl. jméno základní Chlist z Kalixtus, dokladu pro svůj zajímavý dohad bohužel neuvádí, ale р. V. jm. Chlist vůbec nevysvětluje. Přetenice vykládá p. Kl. podle všech svých starých dokladů z os. jm. Předen, ale р. V. bez uvedení důvodů z Preten. Rabín, jehož historické doklady starší všechny mají tvar Vrabín, vykládá р. V. ze jm. Raba, nijak tohoto jm. nedokládaje. Pan Kl. je vykládá ze jm. Vrab a toto ze subst. vrabec.

P. Kl. dále jasněji vykládá různá jména, na př. Konopiště=der Ort, wo vormals Hanf gebaut wurde; р. V. těchto jmen buď vůbec nevysvětluje nebo nepatrně. Jsou to zvláště tato jména: Blaníce, Křeplice, Křesanov, Lučenice, Sipoun, Sedlovice, Zernovice atd. Účelem práce p. Vydrový bylo, v krátkosti čtenáře poučiti o správnosti určitého tvaru m. jm. Člověk si však nejlépe vštípí náležitý tvar v pamět, když je poučen o jeho vzniku a významu. Někde toho ovšem dosud nedovedeme a pak nezbývá, než toho upřímně doznati.

Kdo se sám zabýval výkladem místních jmen, pozná konečně jak u p. Kl. tak u р. V. některé chyby. Zde se omezíme na některé chyby v práci p. Vydrové: В ě I e č vykládají oba z os. jm. Bělek. Ale ve staré češtině toto jméno znělo Bielek a z něho vzniklo později Bílek. Jm. Běleč třeba odvoditi z os. jm. Bělec (v. Geb. SI.). Při jméně Kunžvart opakuje р. V. výklad Klimschův „die Warte des Kunz". Ze starých dokladů by pro tento výklad svědčil Kunczenstein; ale Kungeslen a pak Kuningswarte (toto ze Sedl. Sl.) svou první částí ukazují na sthn. kuning, střhn. künic, künec=König (Grimm, Deut. Wtb.). Kozlí vykládá р. V. jako adj. s určitou koncovkou z pův. *kozbl+jb + jt>; náleželo by tedy ke vzoru pěší a gen. náležitý by měl býti: djb Kozlího. P. Vydra se bohužel nezmiňuje, jak se mezi lidem mluví. Zírec vykládá p. Kl. ze slova žír (die Mast). P. Vydra si s tím jménem neví rady: opakuje Klimschův výklad s„ otazníkem a vedle toho upozorňuje na Zireč u Král. Dvora (z os. jm. Zirek). Uvážíme-li však, že místo Žďár (z pův. z—žár, osada vzniklá na místě vypáleném, srov. Seč, Mýto,„ Třebová) vzniklo v nářečí u Protivína Zár (Geb. Hl. 495), pak i„ jm. Zírec (Zierec 1467 v Kl.) možná z tohoto jména vyložiti stejně jako Zdírec ze Zdar. Hoštice odvozuje podle Klimschova vzoru z os. jm. Hosta, jehož však nijak ne-dokládá. V Geb. Sl. jest doloženo jen os. jm. Hoščě, ze kterého lze ono m. jm. odvoditi. Os. jm. Hosta se vůbec nevyskytovalo.

Podobně se dal р. V. svésti příkladem Klimschovým u některých jmen, jichž starší doklady jsou české a teprve mladší jsou německé. Přes to však p. Kl. prohlásil německý tvar za starší a české jméno za jeho překlad anebo napodobeninu. To již dr. Simák v uvedené kritice (t. 89 a n.) zjistil na celé řadě příkladů. Se jmény na Prachaticku si p. Kl. podobně počínal а р. V. se jím dal svésti, na př.: Albrechtovice mají český doklad již z r. 1456, něm. jméno Albrechtslag je doloženo teprve z r. 1503; Šatava jest uváděna ve starých dokladech jen ve tvaru českém Zátoň (na př. Na Zatony 1359) — nové jméno se výsky-