skému přátelský dopis (r. 1824) žádaje o archy II. sv. Slov. nár. písní {I. č. 133 a 136) a ještě po návratu do Varšavy (r. 1825) dotazuje se po 3. svazku písní „który podobno ma i polskie zawierać. Nader ubogi zbiór tychże mogę ci tylko obiecać. Nieszczęścia wieśniaków Polskich, stan rycerski, zbytki dworskich ludzi, i tym podobne okoliczności, zniszczęły u nas te polni kwiaty naydelikatnieyszey poezyi . . . ." (I. č. 146; srovn. též,149).B)

R. 1826 Čelakovský píše Kamarýtovi o svých stycích s Kuchařským a mimo jiné zprávy literární připomíná: „Jakýsi Záleský chystá sbírku polských národ, písní jakové okolo Lvova. Kyžby jen brzo. Já též tyto dny obdržel některé hezké Krakowiaki." (I. č. 172). Patrně od Kuchařského, nebo od některého z Poláků projíždějících Prahou, o nichž v následujícím dopise (I. č. 173) poznamenává: „Poláci k nám pořade přibývají a hodní jsou jonáci!",. Kucharski nezapomínal na lidové písně a r. 1829 z Dubrovníka píše Čelakovskému o svých sbírkách doufaje, že vyjde další svazek Slovanských nár. písní (II. č. 8).

Uvedl jsem tyto doklady proto, abych ukázal, jak horlivě Čelakovský sháněl se po písních polských. Plyne z nich zároveň, že náš rukopis dostal se do rukou Kollárových později, neboť při živých stycích písemných s Pražany (Jungmannem, Hankou a j.) byl by Kollár jistě neopomenul aspoň upozorniti na rukopisnou sbírku polskou.

V I. svazku Slov. nár. písní (str. 150 n.) Poláci byli zastoupeni jen skladbou Niemcewiczovou, ve II., — který byl věnován K. Brodziň-skému — výňatkem ze selanky Szymonowiczovy, při čemž Čelakovský poznamenal: „Nemilo vydavateli, že již po druhé milovníkům slovanských písní žádné libozvuky z ust milostné prostonárodní Musy Polské podati nemůže. Kterých se mu tu onde doslechlo, nebo dostalo, nezdají se dostatečnými býti, aby к pochvale tohoto jadrného kmene posloužily." Teprve ve III. svazku (str. 86 n.) bylo možno podati 25 krakowiaku, které jsou sestaveny ve tři „celkovité krakowiaki", jak je Čelakovský v poznámce (str. 224) označil. Tam připojil též výtah z pojednání Brodziňského (Dzien. Warsz. 1826), totiž několik úvah o písních polských. Připomínám ještě, že 2 texty „ musejního rukopisu sjiodují se s krakowiaky Čelakovského (č. 20 — Čel. III. 88; č. 49 = Čel. III. 56), ale jsou to nepochybně shody čistě nahodilé, poněvadž oba popěvky patrně byly velmi rozšířeny. (Srovn. poznámky, které jsem připojil к oběma textům.)

Obsah krakowiaku v musejním rukopise nepodává bližšího vysvětlení. Dílem mají ráz lidový (srovn. č. 1, 2, 9, 11, 21, 22, 23, 27, 29, 30, 35, 36, 40, 41, 44, 45, 46, 49, 52 atd.),7) dílem jsou původu zřejmě umělého. Ostatně Kolberg ve svém klasickém díle ukázal, že hranice mezi písněmi tak řeč. šlechtickými a ryze lidovými splývá, poněvadž prostřednictvím drobné šlechty, služebnictva dvorského atd. písně „šlechtické", „dvorské" pronikaly mezi lid a naopak.8)