ZNAMENÍ ŽIVOTA, PŘEDZVĚSTI SMRTI V LIDOVÝCH PODÁNÍCH, OBYČEJÍCH A POVĚRÁCH.

7. Hartland zařadil (II., 13 sl.) sem ještě kouzelné zrcadlo, po případě zrcadlení, obraz obrážející se ve vodě, zjevující osud nepřítomné, vzdálené osoby.

Vystupuje v rozmanitých látkách. Hartland sestavil materiál celkem ne velký, a jelikož ho neroztřídil ani podle látek ani zeměpisně podle národů, jazyků, probereme zde podrobněji tento materiál, pokud jsme jej jednak pomocí jiných studií, jednak sami mohli sebrati.

Sledovati tento materiál jest zajímavo také pro lidovědu a pro tu není nedůležito dotknouti se krátce vývoje zrcadla vůbec. Skelné zrcadlo jest celkem mladšího původu, třebas bylo zajisté již v klasickém starověku známo. V evropském středověku nosily dámy drobná zrcadélka u pásu, a to již asi od XII. stol. Vincent z Beauvais okolo roku 1250 prohlásil skelné zrcadlo za nejlepší. Zhotovovala se v jižním Německu ä v Benátkách, ale teprve v XVI. stol. počínala jich silnější výroba ve větších rozměrech v Benátkách a odtud v 2. polovici XVI. stol. ujímá se tento průmysl v Cechách, Bavorsku (v Norimberce) a ve Francii. V starší době znali leda zrcadla kovová a ta sahají do velmi dávných dob. V Líně vzpomínána jsou již roku 673 př. Kr. mezi předměty toaletními (Globus, XCII, 132). Do 4.—5. stol. př. Kr. sahají pak zrcadla řecká a etruská, nalézající se nyní hojně v evropských muzeích. (Srv. Encyclop. britan., XVI., 499 sl.) V krajích obývaných nyní slovanskými národy nalézají se zrcadla stejnou měrou mezi jinými vykopávkami, a podle dokladů snesených od L. Niederle (Život starých Slovanů, I. 158) bylo již od doby př. Kr. velmi hojně užíváno zrcadel u Skythů a Sarmatů, nalézají se v hrobech kavkazských a chazarských V.—VIII. stol. a kočovníků století následujících, v Uhrách a j. „U Slovanů jich nenalézáme, ač bychom je při rozkvětu orientálního obchodu očekávali," praví náš znamenitý archeolog.

Slovanské zrcadlo sahá nejspíše do doby praslovanské ... podle výroku Jos. Zubatého (Sborník filolog., I. 154) „činí svou etymologickou osamělostí dojem hláskoslovného archaismu" — a podle toho bychom mohli bezpečně předpokládati, že všichni Slované znali od pradávných dob tuto nyní nezbytnou součástku našeho obydlí, třebas že se jeho někdejší podoba dosti podstatně lišila od předmětu, který nyní tímto slovem označujeme. Ale nelze zamlčeti, že není toto slovo nyní známo u některých kmenů a národů slovanských a ani ze starší doby nedá se v leckterém slovanském jazyce doložiti. Mimo češtinu jest toto slovo známo pouze v starých církevně slovanských památkách ruské redakce, a to již od sklonku XI. stol., a jelikož tyto památky se zakládají namnoze na jihoslovanských předlohách, můžeme se domnívati, že bylo asi známo v starší době také slovanským národům balkánským. Skutečně však jest zrcalo doloženo jen v západních krajích srbskochorvatských, zná je slovnikár Micalia 1649, a po něm ještě na počátku XIX. století zařadili je Voltiggi a Stulli do svých slovníků, jakož dosud jest známo