svatbu s poslem. Bohatec po návratu chce zetě zničit. Pošle jej k dělníkům, jimž prikázal, aby posla hodili do pece. Ale zeť se cestou zdrží a za oběť úkladu padne buď syn bohatcův, jenž šel sám vykonat poselství, neb tchán, jenž se šel přesvědčit, je-li rozkaz vykonán.

Všechny ostatní prvky považuje Aarne za druhotné. Z jeho materiálu však nevysvitá přesvědčivě, že by bylo poselství do hutí nutnou součástkou původní povídky, tím méně, že bylo úkladem posledním, jenž v lidových textech byl nahrazen nebezpečnou výpravou.

Literární a lidový materiál, snesený a spracovaný v těchto studiích, i v starších pracích,„rozdělíme podle původu v pět skupin:

I. Mravoučné texty Číny a Indie, buddhistů, džáinů, vyznavačů boha Višnu.

II. Křesťanské legendy Egypta a Abyssinie, o archandělu Michaelovi, jejichž řecký podklad zmizel, a jejichž koptické znění zbylo jen v zlomku Tischendorfova codexu petrohradské knihovny.

III. Turecký román, známý nejdříve ze XVII. století.

IV. Pseudohistorické povídky evropské, od XII. století, o dánském králi Amlethovi, o německém císaři Jindřichovi III., o byzantském císaři Konstantinovi, o španělském králi Florindovi, a o synu lesníka, jejž pronásleduje císař Hanybal.

V. Lidové povídky, nasbírané v nové době. .

Seng-hůei (†280) přeložil čínsky 88 povídek Buddhových, — příkladů z jeho různých životů — v díle Liu tu tsi king. Překlad z něho podal E. Chavannes v díle: Cinq cents contes et apologues extraits du Tripitaka chinois Paris I.—III. 1910—1911. Povídka je v III. svazku č. 45. Výtah z ní podali: Cosquin v Revue des questions historiques 1912 (321) a Schick (73).

Boddhisattva narodí se jako syn chuďasův. Otec jej nechce vychovat a odloží dítě na křižovatce, v den slavnosti. Brahman vida lid, jak se veselí, prorokuje, že, narodí-li se toho dne někomu hoch neb dívka, dosáhne dítě to důstojenství a bude" moudré. Proroctví slyší bezdětný boháč, „pán domu", jde hledat takové opuštěné dítě, aby je adoptoval. Doví se o onom dítěti chuďasově, které našla jakási vdova, a vezme si je, aby je vychoval. Později se mu však narodí syn. Chce se tedy nalezence zbavit: pohodí dítě do příkopu, ale ovce je kojí; hodí je na vozovou cestu, ale dítě zůstane od vozů ušetřeno; hodí je do bambusového houští, ale dítě i tu vyvázne. (Oba výtahy jsou tu bohužel kráceny).

Hoch doroste a je rozumnější než vlastní syn boháčův.

Boháč napíše list kovolijci, jenž bydlí nedaleko města a je v jeho službách. Nařídí mu vv listu, aby doručitele hodil do pece a pošle nalezence s tím listem. Řekne mu, aby šel ke kovolijci sepsat stříbro a skvosty, poněvadž mu je chce dát darem. Hoch setká se v bráně s vlast-, ním synem boháčovým, jenž hraje s hochy v ořechy a prohrává. Vlastní syn boháčův požádá nalezence, aby hrál za něj a vyhrál mu, co prohrál. Vezme místo něho list, jde ke kovolijci a je hozen do pece.