šesté hodiny. Kébal chce se přesvědčit, je-li rozkaz vykonán, sestoupí do přízemí, vrahové se naň v temnu vrhnou a zabijí jej. Po křiku jej však poznají a prchnou. Jeho žena přiběhne na ten křik a skloní se nad mrtvým. Syn Kébalův běží na pomoc, zabije postavu, nad mrtvým skloněnou — svou macechu. Tak jej Prozřetelnost pomstila.

V XII. století vypravuje latinský příběh o chránenci osudu Gottfried z Viterba — prosou a pak veršem — o německém císaři Jindřichovi III., jako legendu o založení kláštera švarcvaldského Hirschau.

V XIII. století nacházíme povídku tu dvakrát francouzsky, prosou a veršem, o císaři Konstantinovi a o pojmeno/ání města Konstantinopole.

Z XIV.—XV. století je v Gestech Romanorum mravoučná povídka o synu lesníka a o císaři Hanybalovi.

Z poloviny XVI. věku známe lidový tisk italský o smyšleném králi španělském Florindovi.

Povídka o dánském princi Amlethovi, jak ji vypravuje latinsky v XII. století ve své kronice Saxo Grammaticus, stýká se s povídkou o chránenci osudu jen dvojím poselstvím s úkladným listem.

Texty o. Jindřichovi a Konstantinovi representují dva různé typy látky, jež však mají některé znaky shodné.

O byzantském císaři Konstantinovi Velikém ("f337), jenž přenesl své sídlo do Byzance a dal jí své jméno, vytvo'il křesťanský středověk mnoho legend, maje zájem o prvního císaře, jenž m lanský n dekretem r. 313 prohlásil křesťanství za rovnoprávné se státním kultem římským. Legendy týkají se jeho narození, jeho křtu, jeho (nevěrné) ženy, pojmenování Konstantinopole a j. (Veselovskij, Romania VI. s. 169). Dva francouzské texty z XIII. století vypravující o jeho narození prosou a veršem povídku o chránenci osudu, jsou založeny na společném neznámém pramenu, jenž vyprávěl o pohanském císaři, který marně se vzpírá vůli Prozřetelnosti, ochraňující příštího křesťanského vládce. Povídka zdá se původnímu pramenu bližší.

a) Li dis de ľempereour Coustant (Rukopis král. knihovny v Kodani Fr. iNo. LV. fol. 149. Otiskl Veselovský: Romania 6. 1877. (162).

Básník počíná: v zimě, sedě u svého krbu,„myslil jsem na díla Štěstěny a zachtělo se mi vyprávět o dítěti, jež Štěstěna vynesla nad všechny krále. (Podobně počíná Floire et Blancheflore.)

Král v „Griesse", jménem Floriiens, je císaře ti v Bissence, mí za ženu dceru římského a italského (lombardského' císaře Augusta, která zemře při porodu dcery, jež slove Sebelinne (Sebile). Král je nešťasten, nemůže spát, jde jednou před půlnocí se svým „cambrelent" po městě Bissence procházkou. Slyší (z jednoho domu) křik ženy, pracující к porodu. Její muž stojí u okna, hledí na hvězdy a prosí Boha, aby žena ještě nerodila. Král si vzpomene na svoji ženu a hněvá se na muže, jenž chce prodloužit bolesti své ženy. Ale brzy na to muž prosí nebe, aby žena slehla, a Bůh právě v té hodině nechal ženu poroditi syna. Ten muž je astronom a praví svému příteli: novorozeně bude mít ко-