runu Gnesse, bude císařem tohoto města, králem království Sesille, císařem Ríma, neb bude mít za ženu dceru našeho krále Floriiena. Král slyší ta slova, jež byla mluvena hlasitě, dá po osmi dnech dítě vzít, páře je a chce vyjmout mu srdce vlastní rukou, nedá se pohnout jeho krásou. - „Li cambrelens" prosí krále, aby mu dítě svěřil, že je hodí do moře. Král svolí, dvořan dítě odnese z města, ale, jat jsa lítostí, nechce je zahubit. U moře je opatství, jež platí ročně poplatek císaři, „car tout cil de Griesse a cel jour Paiien et mescreant estoient". Dvořan odloží dítě „sour un furnier devant le porte", krvácející, zabalené do šarlatového hedvábí (vermeil) a odejde. Král mu věří, že dítě utopil. Časně ráno jde „li portiers" otevřít bránu, najde křičící dítě a donese je opatovi. Opat zavolá lékaře, jenž žádá za vyléčení 200 „bésants ďor", ale spokojí se se stem. Dítě se uzdraví, opat je s radostí pokřtí „et pour cou qu'il ot cousté tant, li missent ii a non Coustant." Dobrá kojná kojí ditě, opat je miluje, dává je pak učit dobrým učitelem, pikně obléká ušlechtilého a krásného hocha, jenž posluhuje u stolu. Opat má co činiti s císařem, vezme Coustanta s sebou. Floriiens v Bissenci přijme opata vlídně, pozve jej ke stolu, Coustant posluhuje, zalíbí se císaři, jenž se na něj p!á Opat vypravuje Coustantův příběh, císař pozná, že je to jeho předurčeným zeť, vyžádá si hocha, opat loučí se s ním s pláčem. Císaři se hoch líbí, ale protože je to syn neurozeného (ďun vilainl, myslí, že by jeho dcera byla sňatkem s ním zneuctěna. Po třech dnech pošle Coustanta s listem ke správci (pro ívost) jistého kastelu, к němuž mu naznačí cestu. Má správci říci, že pod trestem smrti má vvkonat rozkiz v psaní obsažený. С nustant urazí dvanáctidenní cestu za 10 dní, ale potká před branou hocha, jenž na otázku s ním sdělí, že správce je právě u oběda. Coustant Ho nechce rušit, vejde s koněm do zahrady, lehne si a usne, jsa unaven, pod štěpem. Králova dceraSebelinne s dívkami vejde do zahrady, obdivuje spícího hocha, chválí s dívkami jeho krásu, tajně si ho oblíbí a pře,e si ho za muže. Spatří na jeho pasu krásnou tašku, najde v ní list svého otce, čte v něm rozkaz, aby tajně dal Coustanta zabit. Sebelinne zavolá si důvěrnici, sdělí s ní obsah listu, prosí ji o radu, jak by posla mohla dostat za muže. Družka jí radí, aby vzala jeden z pergamenů, jež jí dal otec, aby mu mohla psát, a aby na něm napsala jiný list. Družka připraví vše к psaní, Sebelinne napíše list, jakoby císař poroučel správci, aby dal oddat s princeznou posla, jejž má rád jako syna. Sebile dá list Coustantovi do tašky (1'aumous-niere) a odejde ze zahrady. Coustant se probudí udiven, že je slunce již nízko, jde do paláce, kleče podává správci list. Správce čte list, podiví se, ale zavolá Sebelinne a oznámí jí, že přišel posel císařův. Sebelinne se ptá posla na svého otce; správce jí pak sdělí obsah listu, Sebelinne žádá, aby svolal radu. Rada rozhodne, aby sňatek byl vykonán, slaví se slavnost. Floriiens zatím touží zvěděti, zdali správce vykonal rozkaz. Jede do kastelu se přesvědčit, slyší zpěvy, ptá se cestou sluhy a doví se, že Coustant se oženil s jeho dcerou na jeho rozkaz. Císař praví, že učinil správce dobře, když se řídil jeho rozkazem а к sobě si řekne, že je šílený, kdo chce změnit, co bůh přikázal. Dojede к paláci, snoubenci mu vyjdou naproti, žehná jim. Sebelinne se raduje, Coustant mu věrně slouží. Po dvanácti letech císař zemře, Cou-