stanš nastoupí po něm. Po korunovaci si hned zavolá opata, který jej vychoval, na jeho radu šíří křesťanství v pohanském Griesse, staví kaple, kláštery, opatství, miluje boha. Poddaní jej milují a dají Bissenci jeho jméno:

b) „Istoire." — Moland et Héricault: Nouvelles du XIIIе siecle. 1856. „Roi Coustant, l'Empereur." (Obsah podle Grudzinského s. 564, a Veselovského s. 171.)*)

Muselins, císař v Bisanche, pohan, je znalý hvězd. V měsíční noci prochází se pro zábavu městem, pozoruje hvězdy. V jednom domě křičí žena, pracující к porodu. Císař slyší, jak její manžel prosí boha jednou, aby neporodila, podruhé, aby porodila. Přísahá u Tiervaganta, a Ma-houmeta, že ten zločinný manžel má být zabit. Muž vykládá císaři (je neurozený, „vilain"), že je astrolog. Četl v hvězdách že, kdyby dítě v jisté hodině přišlo na svět, bylo by nešťastné, zhynulo by násilnou smrtí. Kdyby se však narodilo v jiné hodině, mělo by osud příznivý. Bůh prý jej vyslyšel: novorozenec dostane za ženu dceru byzantského císaře a stane se císařem. Císař o tom pochybuje, ale astrolog stojí na svém. Císař, aby věštbu znemožnil, dá dítě unést jedním šlechticem, nařídí mu, aby dítěti otevřel břicho a chce mu vyjmouti srdce vlastní rukou. Šlechtic prosí, aby toho nechal, dítě je už víc než mrtvo — slibuje hodit je do moře. Císař svolí, šlechtic zabalí dítě do hedvábí, ale smiluje se nad ním a odloží je „sour le femier", před branou kláštera. Mniši slyší dítě křičet, donesou je opatovi. Opat zavolá lékaře, lékař žádá za práci „cent besants", spokojí se však s osmdesáti. Opat pak dítě pokřtí na jméno Coustant, „qu'il coustoit trop á garir", zjedná mu dobrou kojnou. Hoch chodí do školy, prospívá podivuhodně. V patnácti letech je krásný jinoch. Císař navštíví opata, doví se hochův příběh, vyžádá si na opatovi hocha.

Pošle jej к svému byzantskému kastelánu s listem, v němž nařizuje, aby posel byl ihned zabit. Coustant přijede, vjede do zahrady, sluha odstrojí koně, nechá jej pást. Coustant usne pod stromem. Princezna přijde po jídle do zahrady, hraje si s družkami na honěnou. Spatří spícího mladíka, líbí se jí. Zavolá si nejvěrnější družku, ostatní pošle na procházku. Vidí, že mladík nese listy, chce vědět, co obsahují. Dívky zmocní se listů, princezna čte a pláče. Nechá družku přísahat, a pak sdělí s ní obsah. Družka se ptá, co chce učinit, princezna praví, že by dala do skřínky (en sa boiste) jiné listy, v nichž by otec nařídil kastelánovi, aby ji provdal za hosta a sezval na svatbu mnoho hostí. Družka chce vědět, jak si zjedná „le saiiel" svého otce? Princezna praví, že jí otec dal „IV. paire ďescroes saielées de son saiiel", na něž může napsat co chce. Běží domů, ze skříně vyjme jeden z listů,