jeho směřuje k tomu, dobrati se původního významu mythu nebo bytosti mythické. Poněvadž pak význam ten je podle mínění jeho nejčastěji přírodní, postupuje tak, že srovnává představy, v určitém mythu a kultu obsažené, s představami, které měli staří o jistém zjevu přírodním, za jehož personifikaci tu neb onu mythickou postavu pokládá. Tím blíží se Král poměrně nejvíce stanovisku W. H. Roschera, jejž řadí mezi stoupence směru Schwartzova a Mannhardtova (srv. L. fil. XXVII., 1900, str. 181 п.). Na základě vývodů Roscherových změnil také, jak již uvedeno, svůj starší názor o původním významu bohyně Hery a o jeho badání opírá se též ve svých výkladech o ambrosii a nektaru (ve Sborníku Kvíčalově), jako zase naopak došel Roscher nezávisle od Krále ke zcela podobným výsledkům o povaze bohyň měsíčních ve spise „Über Selené und Verwandtes" (v Lipsku 1890), vzniklém po studiích Králových o tomto thematě. Rozdíl mezi stanovisky obou badatelů jest hlavně v tom, že Roscher spokojuje se pouze výkladem významu určitého mythu neb mythické bytosti, kdežto Král snaží se vždy zjistiti též dobu jejich vzniku, jsou-li totiž z doby pravěku indo-evropského, či vznikly teprv později, kdy jednotliví kmenové indo--evropští žili již životem samostatným.

Toto stanovisko Královo bylo zajisté v době, kdy vznikaly jeho studie, o nichž jsme jednali, pokrokem proti jednostrannému provádění vůdčí zásady směru srovnávacího, jak na př. se s ním setkáváme ve spisech Kuhnových. S hlediska dnešního stavu badání nelze ovšem ani tento kritický a umírněný směr srovnávací přijmouti, a jsem přesvědčen, že i Král, kdyby o otázkách těchto psal v poslední době svého života, byl by změnil své stanovisko k nim. Dnes, kdy epochální výkopy na půdě kretské vrhají mnohem jasnější světlo na dějinný vývoj v oblasti aegejské před příchodem Reků než objevy Schliemannovy, kdy víme, že Rekové nevytvořili t. zv. mykenské kultury, nýbrž přejali výsledky její dědictvím po plemeni, ethnograficky nám dosud neznámém, bylo by ovšem nutno jinak formulovati problém, jímž zabývá se Král v nejstarší studii své. A stejně jeví se nám dnes jako anachronismus úsilí o vypátrání původního významu velkých božstev olympských, z něhož bylo by možno odvoditi všechny různé funkce jejich. Víme, že bozi ti, jak se nám již v době homérske objevují, jsou produktem dlouhého vývoje, že splývali v. různých krajích řeckých s přerůznými božstvy lokálními, přejímajíce jejich funkce, při čemž často jméno boha lokálního stalo se příjmením vítězného boha olympského. Teprv když by se podařilo od-loučiti tyto pozdější prvky v bytosti toho kterého boha, a to jest úkol, jejž v celém rozsahu jeho sotva se zdaří kdy provésti, bylo by možno přistoupiti к řešení otázky o jeho původním významu. Na jak vratké půdě se starší mythologové v otázkách těchto pohybovali, toho dokladem jest, že Král sám, jenž jistě nesoudil ukvapeně, změnil svůj starší názor o původním významu Heřině. Také Afroditu pokládal původně za bohyni luny, ale v recensi spisu L. v. Schroedera: Griechische Götter und Heroen (L. fil. XV., 1888, str. 128 n.) kloní se k mínění tohoto badatele, jenž srovnává Afroditu s indskými Apsarasami, bytostmi blízkými Nymfám, vílám a pod. a pokládá je za personifikace oblaků nebeských.