Jestliže však nemůžeme s hlediska dnešního vědění našeho při-jmouti výsledků studií Králových, nevyslovujeme tím odmítavého posudku o vnitřní ceně jejich. Spisy, jež usilují rozřešiti záhady vývoje bájeslovného a náboženského, stárnou mnohem rychleji než na př. díla z oboru literární historie. Stále nová a nová hlediska se vynořují, každé zdá se býti pravým klíčem, odmykajícím brány tajemné budovy, ale v krátké době ustupuje jinému. I nejlepší díla tohoto oboru čeká osud, 'že stanou se záhy pouhým článkem v dlouhé řadě vývojové a slouží jen svou látkou, často pracně snesenou, к stavbě budovy nové. Stejně podrží si i práce Královy svůj význam i cenu, neboť i v nich uložen jest bohatý materiál, z části samostatně sebraný, jenž nepozbývá ceny, užito-li ho к zdůvodnění názorů na nesprávných praemissách založených. Připomínám v té příčině zejména bohaté doklady, jež Král sebral o primitivních názorech starověkých národů, zvláště klassických, o luně a jejím vlivu na přírodu i život lidský.

Jest jen litovati, že Král nepokračoval v pozdějších letech svých v této samostatné činnosti na poli mythologie. Dojista by se byl vybavil z okruhu zásad směru srovnávacího a podal nám práce, jež by výsledky svými blížily se stanovisku dnešnímu. To by bývalo možno tím spíše očekávati, že Král byl dalek základní vady většiny badatelů tohoto oboru, zatvrzelého lpění na methodě jednou přijaté; ochotně uznával přednosti různých theorií a směrů, zdůrazňuje, že každý obsahuje něco dobrého a že cesty, jimiž jest se brati při výkladu mythů, mohou a musí býti různé.

Nejlepším svědectvím této jeho snahy, pronikati stále hlouběji v otázky a záhady tohoto oboru, jest druhá skupina prací jeho, jejímž jádrem jsou dvě rozsáhlé úvahy: „O nynějších směrech badání mythologického" (L. fil. XV, 1888, str. 222—242; 332—345; 413—431) a „O nynějším stavu badání mythologického" (L. fil. XXVII, 1900, str. 7—17; 87—101; 165—215; 323—334; 401—437). Jsou to podrobné a velmi instruktivní přehledy všech různých směrů, jimiž bral se výklad mythů od starověku až к dobám současným, přehledy, jež založeny jsou, jak u Krále samo sebou se rozumí, na vlastním důkladném studiu rozsáhlé literatury a neomezují se ria pouhé referáty o jednotlivých významných spisech, nýbrž vždy kriticky je zhodnocují.

V starší z obou úvah pojednáno nejprve stručně o tom, jakými cestami snažili se dospěti к vlastnímu smyslu mythů myslitelé od dob starověkých až po vznik směru srovnávacího. Odtud přibývá výkladům Královým jak na rozsahu tak na hloubce a kritickém proniknutí látky. Nejvíce pozornosti věnováno v úvaze této oběma theoriím srovnávacím, z nichž prvá, vybudovaná zvláště V. Kühnem a M. Mullerem, dospívá к názoru, že na základě etymologické shody jmen mythických bytostí, zvláště jmen vyšších bohů u jednotlivých národů indoevropských, lze zbudovati mythologii společnou nerozděleným ještě Indoevropanům, kdežto stoupenci směru druhého, jmenovitě W. Schwartz a W. Mann-hardt, odmítajíce shody mezi vyššími bytostmi božskými, zjednané velmi často násilnými a nesprávnými etymologiemi, obraceli pozornost svou k t. zv. nižší mythologii, různým daemonům lesním a polním, vílám a podobným bytostem víry lidové a soudili, že tato nižší mythologie