Leč tomuto výkladu vadí: a) Změnu zi>ži (Podlazice>Podlažice) by bylo třeba vysvětliti jako zvláštnost nářeční, jež se vyskytuje dnes jen na přechodu к polštině, srov. opav. a sic. zima (GebHl. 492); rovněž si>ši (Mezilesice >Medlešice) dnes v nář. laš. a sic, na př. nošim m. nosím (GebHl. 477).

b) M. jm. -ice jsou svým původem jednak jm. čelední, na př. Bohuslavice, Biskupice, jednak jm. zdrobnělá, na př. Skála—Skalice, Hora—Hořice. Výklad Paulusův a Sedláčkův by ukazoval na novou skupinu ve tvoření jm. m., která by se dala vysvětliti toliko pozdní analogií, zejména podle jmen čeledních. Jm. Podlažice jest prastaré a proto tento výklad analogií jest u něho nepravděpodobný.

Části Podlažie se nazývají: 1. Ve staré cihelně n. V cihelnách (d).

2. V kameníku (c); býval tu prý opukový lom. Avšak Jos. 279: Obecní p. vedle průhona nad Kameníkem. Toto slovo jest však příjmení, v. BR 1654: Chałupnik Barton Kamenik; Paulus 94 r. 1662-7: Jakub Kameník z Podlažie. Jelikož slovo kameník = 1. kdo kámen láme a 2. kdo kámen otesává (Jg. i KS1.), zdá se, že nynější název „v kameníku" dán místu podle bývalého, zde na blízku bydlícího chałupnika.

3. Pod kopcem nebo obecně Podkopec (e), do Podkopce (kam?) se 3 domky.

4. Na návsi (b). 5. Na vobci (a).

Restoky, do Restok, v Restokách, m. jm. v Cechách a na Moravě jediné. Doklady: in Seztoceh 1115 Fr. С I. (falsum s. XIII.), Restoceh (locat.) dědit 1167 sp., t., in Seztozeh 1186 t. (acta spuria), in Sestoceh t., Nyquart de Zestok 1319 Rei. I., in villa Zestuczich 1380 Rei. I., in Zestuciech t., de Zestok t., Hertvík z Rúsinova a z Zestok 1470 Rel. II., L. P. 1545 Jan Talaczko z Gesstieticz a na Zestoczich (na náhrobku

ve zdi na jižní straně kostela rosického), L. 1601--Adama Talaczky

z Gesstieticz a na Ziestokach (na náhrobku v řestockém kostelíku sv. Václava), Wes Zesstoky, BR 1654, Rzestok Př. pan. 1713, Rze-stocker Hof t., Ržestocker Teich t., Ržestoky Jos. kat. 1785, Ržestok von 54 N., Schauer 1789, Žestoky — (něm.) Řestok (v 68 d. 378 obyv.) Pal. P. 1848; r. 1910 měly 88 d. s 515 obyv.

V doložených tvarech jest Zesto- až do 2. pol. 17. stol. Nynější tvar Restoky se vyskytuje asi pd r. 1700 mimo jediný doklad velice starý a tudíž pochybný. Tvar Zestuky vznikl nepochybně nepřesností písařovou.

Výklad: M. jm. toto jest pomnožné a ukazuje na csl. žestokb durus (tvrdý), chorv. žestok praeceps (prudký, zbrklý), srb. žestok feurig, mrus. žestokyj grausam, rus. žestokij hart (Miki. Etyrn. Wtb.). Původně bylo tedy označením obyvatelů podle jejich povahy, srov. Divoký (na Mor.), Všehrdy, Semily, Sobědrahy atp. (v. Ant. Vašek: O povahopisných jménech osad staročeských v С Mat. Mor. 1876, str. 25—35).

Do lidové etymologie patří Jeremiášův výklad tohoto jm. m. v Pam. kn. rest., naps. ok. r. 1850, str. 9: „Ziestoky od sestoku vody, která za deštivého počasí se všech okolo jsoucích přívrší v hojném množství do této vsi se hrne".