skoupý výnos pozemků atd. oceňuje mnohem živěji než člověk z města a přizpůsobuje se jim celou soustavou svého života. Národopisně zasahují hory velmi hluboko. Také jest hodno pozoru jich spětí s lesy (podhoří, podlesí), jak se naskýtá v lidových názvech. Diferenciace na kraj a hory není v zemích České koruny spjata s rozdíly jazykovými. Příčinný vztah jeví se na Slovensku, kde maďarská intruse zabírá roviny na Dunaji a z nich vniká údolím Ipelu za Matru. Souvislé karpatské hřebeny jsou velkým pojítkem národopisných zjevů mezi Slovany východními a západními.

Celkový charakter českého lidu je vysočinnýastředohorský. Ani Nízké Tatry, ač dosahují výšky 2000 m, nejsou velehory. Zbývá tedy jen pohraniční úsek Vysokých Tater, s nímž však pouze malá část československého lidu přechází v životní spojení. Biologický a kulturní vliv vysokých hor na ráz národních typů bývá přeceňován. Houževnatost velehorských národů vysvětluje se snadnou obranou proti sousedství a jeho vlivům. Jinak nepůsobí vysoké hory příznivě ve směru výchovném na lid v nich trvale usídlený. Naopak zatlačují vývoj intelektu. Německé obyvatelstvo vlastní alpské oblasti, přes výhodnou průchodní polohu, stojí kulturně vesměs za sousedy. Tojiéž platí však o horském obyvatelstvu Alp italských a francouzských. Ve Švýcarsku jsou nositeli kultury okrsky okrajové na přechodu z Alp к Juře. Nejvýhodnější je střídavý charakter středohorský a plošinný. Výše položené plošiny s vegetací blízkou stepní byly po celém zemském povrchu nejdříve středisky kulturního rozvoje. Zpestření středohorami, a to několikerého typu (rula, žula, čedič, břidlice, vápence, pískovce, sliny), sesiluje podněty к rozmanitosti života hmotného i myšlenkového a neutlačuje po stránce hospodářské. Morfologický ráz českých zemí dlužno tedy označiti za zvláště příznivý. Po stránce národopisné je tu dosti příčin к diferenciaci а к vývoji krajinných individualit, ale jen к určité mezi, která je dána v základě shodným rázem celého území a jeho sjednocujícími hranicemi.

V podnebí je základním znakem dlouhá zima, která podporovala vývoj domáckého průmyslu, pak časná chladna podzimní, která vylučují největší část oblasti z pásma vinorodého se všemi typickými důsledky pro život obyvatelstva. Květena českých zemí, ač bohatá počtem druhů, je střízlivá, okeanské podnebné vlivy, častá oblačnost a počasí sychravé uzavírají život dovnitř staveb; jakmile míra požitků stoupá, nutí к vynálezům ozdob, к rozmanitému zpracování přejatého. Podnebí českých zemí podněcuje i tvorbu uměleckou i hloubání, nikoli však nečinné, nýbrž vyznívající realisačními pokusy.

Český lid se liší názory a základním směrem smýšlení velmi silně od všech rovinných sousedů: Severoněmců, Poláků a Maďarů. Liší se také od alpských Němců. Nejlepším pojítkem byly by polské a ruské Karpaty, kdyby jich obyvatelstvo nepodléhalo tak bezmocně vlivu rovinných soukmenovců a rovinných spoluobyvatel jiného jazyka. Totéž platí o Středoněmcích. Přes jazykové rozdíly byly by tu kulturně četné styčné body, kdyby Středoněmectvo bylo věrno samo sobě. Přijavše za své základní nazírání Severoněmců, odchýlili se zejména Němci na západě a severu českých zemí od charakteru půdy, kterou obývají a. tím se rozdíl jazyka prohloubil v nepřekonatelný rozpor společenských hledisk.