Touto ingressí rovinných vlivů do pásem spojujících české národní území s ostatními středohorskými a pramennými krajinami Evropy, jest český národ svým sousedstvím kulturně geograficky isolován. Kulturní příbuzenství nachází na jihu, západu i severu v krajinách podobného typu, avšak oddělených od jeho území plochami tu širšími, tu užšími.

Jan Lier, Národní kroje.

Výstava z jara 1916, Praha 1750—1850, upozornila širší veřejnost mimo jiné také na zajímavý pokus či spíše pokusy o utvoření a zavedení zvláštního městského šatu národního roku 1848, к čemuž vedla, jak praví vhodně R. Tyršova1), snaha po zčeštění zevních forem vystoupení společenského a veřejného. Ostatně nespokojenost s oděvem dotud obvyklým, zvláště ženským, nepřišla tenkráte přes noc z čistá jasna. Tak píše Božena Němcová2) mladé přítelkyni B. Staňkové 3. března 1848 s jemnou ironií: „ .. Věčná škoda, že nemáme národní kroj. Jak mnohem důstojnější, užitečnější a krásnější je národní kroj, než to naše věčně měnící se opičení po módách žurnálu Pařížského. Tu nosí ženská jednu sukni a ještě neškrobenou, šaty ouzké, po několika letech musí být pět škrobených suken, obruč, vata a půl sta kostic; tu krátké šaty, tu se ulice metou, a tak je to pořád, čím dál, tím hůř. A co je dělat, musí člověk s sebou bláznit, nechce-li být vysmány. Jaký kroj, tak se stroj, staré přísloví. Naši muži by se asi nehněvali, kdybychom se odřekli parády. Ale co by říkali průmyslníci!" Najednou třináctý březen toho roku způsobil Metternichův pád a soustavy jím představované, o dva dni později zrušením policejní censury a ohlášením „konstituce vlasti" nadcházela národům rakouským nová doba, kteráž, zamítajíc vše, co zavánělo zdaleka jen absolutismem, neočekávaně právě překonaným, musila se jeviti ve všem všudy dokonale změněna. Vždyť sám Kamil kníže Rohan dal, jak známo, o pochodňovém průvodu, pořádaném v Praze 15. března na oslavu slíbené panovníkem ústavy, vyházeti z paláce svého mezi jásající zástupy na ulici klobouky cylindrové, jakožto představitele všeho předbřeznového šosáctví a zpátečnictví3); jinde se dovídáme, že pod dojmem ohlášené konstituce chystalo se duchovenstvo podati arcibiskupovi žádost, aby mohlo budoucně nositi obyčejný oblek občanský a zanechati vysokých bot i krátkých spodků.4) Mezinárodní, abych tak řekl, zevní