Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 36

známka obratu byly t. ř. kalabrézy, klobouky to s širokou střechou, buď volnou neb zahnutou po pravé straně a spjatou kokardou s kloboukem, s černými vlajícími péry5) tak, jak je znalo italské hnutí za svobodu. Zato výlučně českým krojem, t. j. hlavní součástkou jeho,- stala se záhy poděbradka — z čího podnětu, není známo, — čapka to buď hedvábná, neb aksamitová, nebo i vlněná, vroubená vydrovkou, beránkem či některou levnější kožešinou jinou. K tomu se přidružily zakrátko i zvláštní kabáty, ozdobené šňůrami nebo pásy, jakýsi druh čamar, jakož i pláště různých, mnohdy i hodně pestrých barev, tak že tento t. zv. národní kroj, s jakým se setkáváme z jara roku 1848, byl svou fanta-stičností a pitvorností vším jiným než národním, svérázným, česky typickým.6) Projevovala-li se usilovně ve všem všudy táž snaha, totéž úsilí po změně, po novotě, po svérázu, ký pak div, že městský lid také „vyrukoval z měnivé a nestálé mody v oděvu". A tak jako veliká revoluce francouzská způsobila nevyhnutelně dokonalý převrat též v oděvnictví — mužském jako ženském — stalo se i u nás bouřlivého roku 1848. 7) První s vlastním krojem českým — původce jeho nelze zjistiti — vystoupil Svatováclavský sbor či Svornost, zaražená dne 18. března; Svorno-sťáci měli podle Helferta kroj vkusný (schmuck): čepice červené s pérem, lemované šedou kožešinou, kabáty svetlomodré až šedé s červenobílým šněrováním a černé kalhoty s červenobílými pruhy. Na první deputaci pražskou, vypravenou do Vídně 19. března a vystupující v úborech salonních, učinily kroje slovanské, především ovšem jihoslovanské, které tam poslové čeští spatřili, takový dojem, že si chtěli poříditi podle toho šat podobný, ale záměru z neznámých příčin neuskutečnili. A když dlelo druhé poselství ve Vídni8) koncem téhož měsíce a počátkem příštího, konalo se zvláštni shromáždění ve známé tehdy místnosti u „Šperla", kde se setkali a bratřili Cechové s Poláky, Ukrajinci, Slováky i Srbochorvaty, dostavivšími se skoro do jednoho v malebných krojích národních, poslové čeští — čteme o tom9) — krčili se poněkud rozpačitě ve svých měšťáckých kapu-trocích a diplomatických fracích, a není divu, že cítili se jako zahanbeni před bratřími v tak pěkných krojích; odloživše u společného oběda cylindry a fraky umínili si, že překvapí při svém návratu Prahu novým krojem národním. Skutečně konali zástupcové čeští ve Vídni za tím účelem porady


5) Květy, 18. března 1848 č. 34 sdělují: Začínají se nositi konštituční klobouky b ilé, nízké se širokým okrajem, který po straně vyhrnut a s českou kokardou ku klobouku připnut jest.
6)Jakub Malý (Naše znovuzrození, II. 15) píše o tom nedosti objektivně ani správně: „Jednu směšnou stránku mělo toto první opojení svobodou, která měla nedůstojnou tvářnost masopustního žertu — množství podivných fantastických krojů, které se pojednou objevovaly po ulicích a v nichž i velmi vážení mužové hrdě si vyšlapovali, jako Hanka, Vocel, Tyl, Trojan, nejokázaleji pak Fastr, jemuž Němci proto přezděli „Herzog von Böhmen", o něco рак níže znova se zmiňuje o „oblibě v strakatých krojích", která prý „zavdávala mnohým příčinu к nepokoji". Pokud se týče vystoupení Fastrova, bude o něm řeč ještě výše, ježto spadá do doby pozdější, o ostatních Malým jmenovaných osobnostech nedočítame se nikde nejmenši narážky v této příčině.
7) Jak vypadal u nás kroj v době předbřeznové, srov. C. Včelu, 1846 č. 39—40; týmž předmětem se obírá A. Novák v Literatuře české 19. stol. III. 1 str. 197.
8) Fric, Paměti II., (361). Jako účastník a svědek zjišťuje proti Ant. Springrovi, že Faster neodjel tehdy v národním jakémsi obleku do Vídně.
9) Fric, Paměti II., 379.

Předchozí   Následující