ve shromáždění byla pestrá směs národních krojů ze starší doby, jak je známe ještě z frašek (!), a že hrůza (!) pojímala mnohého, kdož pozoroval rozličné postavy fantasticky oděné. Jiný podnět vyšel od Ant. Rajské, choti Celakovského, která 11. června sděluje s V. Stánkem:26) „Mluvili jsme ondyno о nán kroji měšťane k. Celakovský nám některé nákresy • ukázal, které ze Štítného z Bibliotheky má, snad by ste mohly od tam tuď nár. městský kroj poznat a i podle něho shotovit... Takové věci jednou zašlé nedají se více vzkřísiti; rovně jako jiný zvyk a mrav. Což by však nebyla s to česká hlava vymysliti zas kroj pro náš věk a stav příhodný, anť nepochybně i prvnější kroje s nebe nepřišly, ale rovněž se vymýšleli, jak u nás, tak jinde všudy." Zároveň objevil se zatím nový oděv mužský, jaký si oblíbili především členové národních gard27), proti němuž se však ozval rozhodně jakýsi „národní strážník pražský" v Nár. Novinách článkem: „Má-li národní stráž národním se odívati krojem,"28) kde ukazuje na „porozličný, potitěrný oděv nečeský a ne-slovanský", takže jest třeba, „abychom při novém zrození naší národnosti snažili se vyvrátiti z kořene spolu i všecken cizí mrav, cizozemskou porobu nás svírající". Není divu, jeví-li se neznámému pisateli v kroji národní stráže pražské „směsice franzouzského, pruského a algírského vycpance a ušněrovance". Ostatně již v druhé polovici dubna vystoupil sotva zaražený studentský spolek Slavie ve zvláštním úboru, který se Malému zdál sice stejně fantastickým, ale o jehož původu či spíše na jeho obranu sděluje Fric:29) „Jako před tím druhá deputace ve Vídni, tak jsme zase přirozeným způsobem teď i v Praze uznali potřebu národního stejnokroje (studentského), necítíce se svými v obyčejném svém věru šosáckém kroji. A opět obrátili jsme se v té věci na historického malíře, tentokráte na mladého Karla Svobodu. Co nám navrhl, to jsme přijali, přibravše k tomu na znak vzájemnosti slovanské konfederatky dle vzoru, jehož nám přinesl krejčí od pí. Honoráty Zapové".

Než v této době jarní i letní, v měsících květnu, červnu a červenci byly mysli široké veřejnosti zabrány příliš a zaměstnány politickými událostmi nad jiné vážnými, přípravami a volbami do ohlášeného ústa-vodárného sněmu českého, do ústavodárného říšského shromáždění, volbami do Frankfurtu jakož i svatodušními bouřemi pražskými a jich důsledky. Fricovo Svatováclavské Poselství30) charakterisuje situaci do polovice srpna takto: „Následkem svatodušních událostí zaražena jest na nějaký čas všecka naše veřejná činnost národní jak v Praze tak i po vlasti vůbec .. . Prohlášením vojenské vlády a stavu obležení, kde všecky schůzky co nejpřísněji jsou zakázány, zastaveno jest též působení naší Slov. Lípy". A tak došlo teprve 18. srpna 1848 k vážné úřadě stran