(Libri erectionum4) str. 425 č. 590); v nadační listině z r. 14145) čteme-v kostele osadniem matky božie panny Marie Paké našeho města; všecka obec našeho města Paké; kaplan-stvie v kostele matky božie v Pake; podobně v zápise z г. 1514 je slýchajíc o tom knězi, když jest v Paké na kniežetcím. zboží byl (Archiv český 11, 179; podob, tarnt, na str. 183), nebo-V privilegiu Viléma Trčky z Lípy z г. 1563 6) z městečka mého Nové Paké nebo v městečku mém Nové Paké; tak i v privilegiu Buriana Trčky z Lípy z r. 1583.7) V privilegiu Jana Rudolfa Trčky z Lípy z r. 1601 je již psáno (alespoň v otisku v knize Beranově na str. 26 n.) obec městečka mého Nové Раку, držitelů téhož městečka Nové Раку atd. ještě několikrát genitiv Nové Раку. Ostatně již v zábise z r. 1549 je Jan Picek z Раку (Archiv Český 30, 154). V těchto nejstarších dokladech ovšem není jasno, nemá-li se čisti Paký, t. j. dlouhé ý vzniklé z bývalého e' jako v dobrý z bývalého dobré.

Zde chceme upozornit na to, že starý tvar v Раке žije dosud v mluvě lidové, ovšem v podobě, jakou tvar ten měl po zúžení koncového e' v i. Na Semilsku se říká — psáno pravopisem knižním — na př. v Раку je dnes pout a pod. místo knižního a se zřetelem na dnešní znění tohoto jména jedině očekávaného v Расе. Tvar tento, na první pohled podivný a naprosto nepochopitelný při dnešním skloňování slova Paka, je rázem jasný, vzpomeneme-li, jak znělo a jak se skloňovalo jméno to v době staré: v Раку je totéž co staré v Paké.

Na starodávném Chodsku měli přísloví, jež spojuje dvě krajně protivné sobě věci: V kostele se pěkně modli, hu muziky hodně tancuj! Kostel a hospoda, modlitba a tanec — jak na to dvojí, mohl někdo přijíti najednou?

Ale kdo tu větu první propověděl, netušil, jakou význačnou a. stručnou charakteristiku podává svou i svého rodného kmene. Už v nejstarších zprávách a pamětech ukazuje se vám krok za krokem, jakoby toto přísloví na Chodsku bylo bývalo ode dávna takřka kmenovým zákonem. V kostele se pěkně modli! Nepraví se „hodně", to by nebylo chodské, nýbrž „pěkně".Ne pobožnůstkářství, ne farizejství, ale na roveň s publikánem, aby prosté slovo přiodělo upřímný cit, jako ta. prostá bílá šerka balívala a hřála zdravé Chodovo tělo. A naopak o tancování nepraví se „pěkně" nýbrž „hodně". Zde pěkně rozumělo se samo sebou a hodně — to slovo šlo z jádra chodské povahy a vro-