str. 75
se dnes aspoň dvě položení. Je to louka a rybník Medenice, jihozápadně od Pelhřimova, založený r. 1550 obcí pelhřimovskou67) na samých hranicích katastru myslotínského a označený též v mapě katastrální, a les Medenice, o němž se zachovaly zprávy, počínajíc r. 1467.
R. 1467, 12. března prodali bratří z Nežetic dědictví své ve Lhotě s rybníkem Menším Hejlovem, s polovicí pstruhového potoka ve Vorlově s lesem Mednicí Prokopovi Štítnému z Štítného a o rok později (1468, 21. března) prodal mu Burjan Trčka z Lípy při statku Proseč-ském mezi jinými lesy i les Mednici.68)
Kde ležel tento les, dovídáme se určitěji z popisu panství Bože-jovského z r. 1584. Při vsi Markvarci uvádí se tu totiž i „les při též vsi, Mednicze slove, s lukami a jitry".69) Ještě určitěji možno pak jej lokalisovati podle zprávy z r. 1589, že lidé Kryštofa mladšího z Leskovce a na Božejově přitrhli na louku Koulovku „při lese Mednic a při hranicích, kderéž se dělí ode dvora Lhotek Cížkovcových, jinače Hanušových (dnešního dvora Hanušky), dotejkající se louky Jana Jíro-výho z Moravce, — posekali trávu a odvezli ji ke dvoru Myslovu na oulehle".70) Podle toho Mednicí se nazýval veliký les, vyplňující severní výběžek katastru markvareckého mezi oběma prameny potoka tekoucího k Nové Cerekvici.
Ostřetice.
Přes to, že se o vsi Ostřeticích dovídáme teprve r. 1379, patřila, soudě podle jména, k nejstarším osadám na Řečičku.71) Měla 4 lány, které byly i s mlýnem o jednom malém kole nápravou Mikuláše, písaře pana Hrocha z Hořiněvsi, purkrabího na Rečici.72) Od té doby zůstala ves nápravou, pokud nám známo, až do konce století XVI.
Po dlouhé přestávce slyšíme o nápravníku ostřetickém poprvé zase r. 1550. Tehdejší nápravník Jíra Prchal byl 26. května t. r. donucen spolu s jinými ještě nápravníky na panství pelhnmovském slíbiti novému držiteli panství, panu Adamovi Ríčanskému z Říčan, „věrně, poddaně i všelijak poslušně se vší náležitostí se zachovati, jako na věrné náleží".73) Jíra Prchal držel tenkrát dvůr, „kderejž slove wWostrzessiczych, sám o sobě ležící, půl míle od Pelhřimova."74)
Podle nedokonané smlouvy z 2. června 1569 mezi Karlem Ríčan-ským z Říčan a Šebestyánem Leskovcem z Leskovce o vzájemné výměně gruntův odstoupil pan Karel„Leskovcovi za kus potoka pod Du-bovicemi jiný kus potoka u páně Šebestyánových gruntů malotěchoraz-
67) Měst. kn. pelhř. z r. 1419, fol. 52b. Po smrti p. Adama z Říčan potvrdila jej podle jeho slibu Pelhřimovským vdova po něm pozůstalá, Eva z Olbramovic, 4. pros. 1554. Perg. orig. arch. města Pelhř.
68) Reliquiae tab. terrae. Ed. Jos. Emier II. Pragae 1872, str. 351 а 353.
69) Desky zem. větší 166 H 7b. Také r. 1589 mluví se o jitrech ležících v lese ložním, slove v Medniczi.
70) Desky zem. menší 78 E 27b ц.
71) Srov. Národop. věst. českosl. XII (1917), str. 175.
72) Decem reg. censuum 360 а 364.
73) Městská kniha pelhř. z r. 1419, fol: 52b.
74) Liber libertinorum I. (u zemských desk), fol. N 13. Srov. Václav Muller, Svobodníci. V Praze 190\ str. 16 (pozn. 2) a 134.
|
