vlastní syn kupcův. Jinoch je poslán se zrádným listem, ale zachráněn záměnou listu od dívky, kterou dostane za choť; na konec sudba se vyplní.

Nalezl jsem dodatečně mnohem starší text této látky, dosavadním studiím, jež o ní jednají, neznámý. Text ten mění podstatně názor o původním znění a snad i o původu látky.

Asi r. 9 po Kr. napsal Pompeius Trogus latinsky, podle řeckých pramenů, knihu dějin, dnes ztracenou, z které se zachoval latinský výtah, pořízený v 2.—3. stol. po Kr. Junianem Justinem. Poslední, čtyřiačtyřicátá kniha tohoto výtahu, popisuje Hispánii. A v její čtvrté kapitole je zpráva o počátcích lesnaté, horské říše Kuretů v jižní Hispánii, snad při ústí Quadalquiviru. Jedná o původu druhého krále Kuretů, jenž slul Habis. (Kottův překlad v Bibliotéce klassiků řeckých a římských č. 11.905 s. 320—321.)

Nejstarším králem Kuretů je Gargoris. Jeho dcera porodí nemanželské dítě, král je chce ze studu nad hanbou utratit, ale osud zachraňuje hocha, jenž se konečně dostane na trůn. Nemluvně je nejprve pohozeno, ale po několika dnech je najdou živé — zvěř je kojila. Pak je položeno na úzkou stezku, po které chodí skot, aby bylo ušlapáno; ale zůstane neporušeno a netrpí nedostatkem potravy. Král je dává na to předhodit vyhladovělým psům, potom sviním, ale zvířata mu neublíží a kojí je. Konečně káže je král hodit do mořského příboje, ale tichá vlna je opatrně položí na břeh. Laň kojí hocha až vyroste a běhá hbitě s jelením stádem. Po čase je hoch chycen do léčky a darován králi. Král pozná v něm podle tváře a podle znamení na těle, jež byla již nemluvněti vpálena, svého vnuka. Udiven jeho osudem ustanoví jej svým nástupcem. Hochovi je dáno jméno Habis.

V této povídce ovšem počátečné proroctví, jež je všem dosud známým textům podnětem pronásledování děcka, schází. Ale motiv pronásledování je v podstatě týž: král nechce, aby hoch špatného původu se stal jeho nástupcem. Shody v pronásledování nemluvněte: vysazování dítěte, zvěř která ho ušetří a kojí, pohození děcka na cestu, kudy chodí skot, jsou tak značné, že o literární příbuznosti těchto motivů u Pompeia Troga s motivy nejstarších buddhistických povídek není pochyby.

U Pompéia Troga scházejí však úklady proti hochovi a jinochovi: zrádné poselství do hutí a poselství se zrádným listem. Za to objevuje se motiv jiný, indickým textům neznámý: uvržení dítěte do moře a jeho zázračné téměř vyložení na břeh. Motiv ten objevuje se jako podstatná součástka látky o chránenci osudu ve skupině křesťanských textů z Egypta a Abessinie, jež jsou založeny na ztraceném textu řeckém.

Podle dosavadního materiálu zdálo se, že původními motivy této látky jsou úklady nemluvněti vysazováním, úklady hochovi zrádným poselstvím a úklady jinochovi zrádným listem. Uvržení nemluvněte do moře jevilo se jako motiv nově .připojený к původní látce, když přešla do krajů přímořských. Ale z povídky Pompeiovy je patrno, že shození do moře je motiv původní, jímž vyvrcholuje pronásledování nemluvněte. A mimo to zdá se, že původní látka obsahovala jen úklady vůči nemluvněti, jsouc příbuzná s povídkami o Kyrovi, a o Romulovi i Re-