str. 105
tu noc v Ninive mu zardousila kohouta. Farao nevěří, ale Haigar praví, že je to právě tak možno, jako ten příběh s klisnami. Pak má uhodnout hádanku, jež znamená rok.
Má uplést dva provazy z písku: dá provrtat zeď a díry ucpat pískem.
Má sešít mlýnský kámen — žádá vhodné nářadí. Pak se vrátí s mnohými dary k Sanheribovi, za odměnu si vyžádá Nadana, dá jej bičovat, a ve vězení mu denně dává moudré rady. Nadán se pokoří, ale zemře.
Hlavním obsahem této povídky jsou moudré rady, jež na počátku a na konci Haigar dává Nadanovi. Meissner uvádí jich v úvodu 74, v závěru 46. Arabský text, křesťansky zbarvený, je bezpochyby přeložen ze syrštiny. Syrské texty, jichž rek sluje Achigar, jsou původnější.
Povídka měla, hlavně svým naučením, značný vliv. Výroky moudrého Haigara jsou známy v aethiopské, novosyrské, arménské i církevně slovanské versi (toto Byzant. Zft. I. Jagić: „Akyrios")1) i rumunské versi. Příběh sám dostal se i do biografie Aesopovy.
Meissner shledává data o stáří syrské, pohanské povídky, která je již okolo r. 1000 dobře známa. Ale jsou doklady ukazující к většímu stáří. Talmudský traktat Bechorot asi z V. stol. po Kr. má disputaci rabína s řeckým učencem, v níž jsou zřetelné stopy příběhu Hai-garova. V knize Tobit, snad 150 let př. Kr. se připomíná příběh Haigara a Nadana. Řečtí učenci znají jméno onoho mudrce.
V nedávném nálezu staroaramejských papírů v Elefantině z doby Dania II. (424—404) je také příběh Achigarův, doložený tím z V. stol. př. Kr. Meissner předpokládá však, že původní povídka byla ještě mnohem starší — assyrská,2) třeba že v klínových nápisech není po ní dosud stopy. Přiřazuje ji stylem přímo к známým textům o hrdinovi potopy, jenž slul Utnapišti a chce předpokládati dokonce, že v ní byla již cesta do Egypta a stavba paláce v povětří.
Důvody, jež Meissner uvádí, jsou zajímavé, ale bude věcí orientalistu, aby o nich rozhodli. Pro studium pramenů látek je tím dán podnět ne bezvýznamný. Povídka o Haigarovi je jedna z těch orientálních látek, jež ač se v Evropě v lidu i v dětské literatuře značně rozšířily (na př. Ali Baba, Aladdín) v původních sbornících 1001 noci nalezeny nebyly. Meissner chce svým spiskem doložiti, že v ní máme „nejstarší dochovanou pohádku na semitské půdě." V. Tille.
@-------------------
Украинськи народни байки (збиринний енос) Т. I.—II. Зiбpaв Володимир Гнатюк (Етнограф. Збирник Т. XXXVII—XXXVIII.). У Львови 1916. Накладом Наукового Товариства имени Шевченка str. LVI. + 559.
Nová tato publikace neúnavného etnografa Volod. Hnatjuka podává nám nejobsáhlejší a velkolepou sbírku bajek, jakou se nemůže
1) Nověji učinil tuto povídku předmětem obsáhlé monografie AI. Dun. Grigorjev: Пов-Ьсть объ Акнр-Ь Премудромъ. ИзсзтЬдоваше и тексты. Москва 1913. X. 562+316.
Red.
2) Také Al. Grigorjev přišel k výsledku, že tato pověst prvotně se zjevila v Assyrii-Babylonu ještě v době trváni assyrské říše, přibližně v 7. stol. př. Kr. Red.
