čísel zvláště vynikajících aneb čísel ojedinělých, majících paralely leda v literatuře knižní. A takových čísel jest většina v této publikaci.

Obsáhlá teritoria Ukrajiny, jakož také hojné části Haliče, Bukoviny, horních Uher zůstala v této sbírce nedotčena a přece jsme upřímným podivem jati nad bohatostí a vnitřní její cenou. Sotva lze si představiti, jak ohromná by to byla publikace, kdyby ještě z jiných krajů maloruských bylo by bývalo také tak horlivě čerpáno, jako ze tří okresů haličských, zvláště z okr. Horodenského a z jedné osady gub. Kurské!

Material byl sestaven přirozeně podle zvířat v bajkách vystupujících: 1. Ssavci a) divocí: opice, lev, tygr, vlk, liška, medvěd, tchoř, ježek, krtek, netopýr, myš, křeček, veverka, zajíc, slon; b) domácí: pes, kočka, vůl, ovce, koza, velbloud, svině, kůň; c) různí ssavci ve ' spolku. II. Ptáci a) divocí: orel, jestřáb, sokol, havran, sova, vrána, straka, vrabec, sýkorka, slavík, střízlík, špaček, kukačka, vlaštovka, tetřev, čáp, jeřáb, křepelka; b) domácí: krocan, kohout, holub, kachna, husa, labuť; c) různí ptáci. III. Plazi. IV. Obojživelníci: žába. V. Ryby. VI. Korýši: rak. VII. Pavouk. VIII. Hmyz: brouk, včela, moucha, ovad, komár, mravenec, blecha, veš a j. K tomu připojen zvláštní oddíl „Hlasové zvířat" (509—568), někdy s etiologickými výklady: prasete, hlavně různých ptáků a žab.

Viděti z toho, že v bajkách těchto vystupují mimo zvířata, se kterými se člověk stále stýká aneb o kterých dávno zvěděl jednak církevním, jednak knižním vlivem (tak zvláště o lvu), také leckterá neobvyklejší, o kterých lid mohl zvěděti leda prostřednictvím knižním (školním): tygr, slon, velbloud, opice — o této poslední mohl leda ještě lid snad zvěděti na panských dvorcích. Pro kritiku takových povídek bylo by bývalo žádoucno zvěděti něco bližšího o jich vypravo-vatelích. Povšimneme si blíže těchto čísel.

Slon zaujal v č. 106 str. 137 „Liška, slon a člověk" ze Mšance v Starosambor. okr. místo hada, vlka, lva a j., jež vysvobodil člověk ze životního nebezpečí, chtí pak zachránce svého sežrati, ale liška svou lstí člověka zase zachrání. (Benfey Pantschatantra I. 113.) Tu jest pozoruhodné, že „sloň" jest ženského rodu (!). Dále ve versi téže látky č. 107 „Žid a slon" z okr. Bučackého, ale 'tu jest rodu muž. Zajímavo, že vystupuje také v severouherské versi u Czambela 410 č. 211 „eľefan". Konečně zapsána v Daleševě okr. Horodenského zvláštní bájka č.- 162 str. 206 „Slon a děvčata", jejíž paralely vydavatel nezná: pán měl rozumného slona; slon procházel se po oboře, přišel k oknu, u kterého děvčata šila, a chtěl, aby ho poškrabaly, že ho „trúba" silně svrbí; ale děvčata mu vrazila jehlu. Když si ji dal vytáhnouti, nabral plnou „trúbu" vody, obrátil se k oknu a postříkl děvčata. Pramenem bude nejspíše jakési kalendářní vypravování s illustrací, jinak by se názorné vylíčení sceny sotva dalo vyložiti. V předchozích dvou versích látky _„Le lion pendu" jest představa slona nejasná.

Častěji vystupuje tygr: V č. 124 str. 156 „Medvědova chata" z Daleševa Horoden. okr. přišel tygr z houštin к medvědovi, oba pak potkali Hucuła a ten jim slíbil v noci otevřití pánův ovčín Dokladů Vol. Hnatjuk nezná; dále v č. 262 str. 358 téhož vypravovatele, jež