rovněž nemá dokladů, medvěd a tygr vysvobodili vlka z kleci, ale potom vlezli všichni do kleci, libujíce si, jak příjemno jest tam seděti. Za třetí v č. 199 str. 250 od jiného vypravovatele z téže osady tygr má rozsouditi při kocoura se psem. Stejný soudcovský úkol má tygr v č. 259 str. 468 z okr. Bučackého ve sporu hada s liškou.

Ve dvou bajkách vystupuje velbloud, č. 229 str. 309 z Dale-ševa v Horodenském okr. vypravuje, jak velbloud zápasil s vlkem; paralela odjinud neuvedena; č. 229 str. 308 z Sebekina, Kurské gub., jak z koně, nespokojeného se svým osudem, který prosil boha, aby ho předělal, stal se velbloud, má paralely hojné — odkázáno na Dähnhardtovy Natursagen III., 35; IV., 265 a byla také literárně vzdělána od Krasického, ale to nemohlo míti vliv na vznik této verse, ač jinak asi bude pravděpodobnější, že bude spíše knižního původu.

V temže Sebekině bylo zapsáno č. 230 str. 310 vypravující, kterak hyena byla zplozena ze styku svině s vlkem. Vydavatel paralely neuvedl. Tato povídka jistě není původu lidového. Povážíme-li, jak zvláštní a převrácené představy mívá lid o cizokrajných exotických zvířatech, o jichž existenci zvěděl cestou církevní aneb tradicí knižní, na př. o lvu, ze všech těch zvířat nejznámějším, nemůžeme přiznávati takovým povídkám přesný lidový původ. Třebas nemůžeme prokázati prozatím přímý pramen, můžeme přece se značnou jistotou předpo-kládati, že pronikly mezi lid v době novější až nejnovější vlivem knižním, následkem styku s vyššími vrstvami společenskými.

Z ptáků jmenován jest v č. 267 „Ptáci za panování orlova" též ze Sebekina ještě pštros „straus" a sice uvádí se mezi kandidáty na hodnost krále ptačího (str. 363—368), ale jest zamítán, jelikož se podobá slepici (!), v jihoruských stepích známý drop („drofa", „drochva"), též vedle něho připomenut a též zamítnut, že se podobá krocanu.

Pro bezpečnější poznání, nakolik jsou tato cizokrajná zvířata známa obecnému lidu, byl by zajisté nutný daleko větší počet těchto zvířecích povídek z krajů haličských a zvláště jihoruských. Za daných poměrů musíme míti za podobnější pravdě, že jich uvedení do „zvířecího eposu" jest čistě individuální, bylo provedeno pouze od těch kterých vypravovatelů, a nelze jich znalost připisovati širším vrstvám lidovým. U některých těch povídek, jak právě u tohoto čísla 267, není ani zapsán vypravovatel, a také kde jest uveden, není nám mnoho pomoženo, neznáme-li jeho vzdelanostní úrovně. Proto opakujeme prosbu, aby také od zapisovatelů a vydavatelů ukrajinských podání byly sdělovány bližší zprávy o jich provenienci, o vypravovatelích, po případě zpěvácích.

Ze mnohé tyto povídky jsou původu zcela nového, toho výmluvný doklad zaznamenal sám vydavatel u č. 344 „Půl kohouta" str. 449: že mezi lidovými podáními nenašel žádnou paralelu, ale ukázal literární zpracování P. Kulišovo španělské dětské pohádky, které bylo tištěno také zvláště a otiskováno v školních čítankách.

Volod. Hnatjuk dodával zpravidla jednotlivým čís'um hojné bibliografické odkazy, ale zhusta opakoval poznámku, kterou jsme vytkli u č. 344, a pak odkazoval na literární zpracování maloruské od Iv.