tirická, kde sociální řády soudobé společnosti státní neb obecní se parodují. Zajímavým způsobem ukázáno, že lid reprodukuje prosaické neb poetické výtvory z dob starších, ale sám tvořiti může pouze ze soudobého života. Každý jeho výtvor starší nese více méně znatelnou pečeť doby a jejích poměrů, kdy byl složen. Obšírně pak vykládáno, jaké názory primitivnímu člověku zvláštní došly ohlasu v podáních lidových vůbec a zvláště v bajkách. Ovšem speciálně pro otázku o věku a původnosti ukrajinských bajek z těchto všeobecnějších úvah nelze mnoho získati. První a základní otázka jest přece jenom, nakolik souvisí s literaturou bajkovou, ovšem v první řadě písemní, a nakolik se v nich projevil vlastní tvůrčí duch. A to lze řešiti jen na základě zevrubného, literárně-historického rozboru. Spis. na př. napsal (str. XXI.), že pozůstatkem totemismu „u nás" možno považovati bajku „Jak člověk žil s opicí" č. 5 str. 4: — jest otištěna ze sbírky Rudčenkovy, ale tu jest nadepsána „Волохатг люде". — Člověk ztroskotavší byl zachráněn opicí, t. j. vlastně jen výklad Hnatjukův, v origin. stojí jen „якась людина ц!ла в шерет!", žil s ní v jejím doupěti, a konečně zplodil s ní i děcko z polovice chlupaté, z polovice holé, jak obyčejně se takoví zplozenci líčívají; člověk ujel na připluvší lodi, opice, t. j. chlupatá „ljudyna" přiběhla s děckem k břehu, roztrhla je, bílou polovici hodila do moře, chlupatou zakopala. Volod. Hnatjuk vypočetl paralely z tradic velkoruských, běloruských a polských, a již z toho viděti, že to není jen ukrajinské podání. V jiných versích není touto zámořskou souložnicí opice ani jiné zvíře, než také jakési stvoření nadlidské, v německé versi na př. (Sommer, S. M. Gebräuche 92 č. 3) jest to vodní panna („nixe").

Soudím z toho, že v této versi ukrajinské — byla zapsána v gub. Kijevské — byla bytost versí jiných nahrazena „chlupatou postavou lidskou" — opice, малпа, jest pouze v titule Hnatjukově — a může býti spor, správna-li tato interpretace. Vol. Hnatjuk dotýká se otázky o souvislosti bajek s literaturou a poznamenává, že ze starých bajek Ezopových vyškytá se mezi lidovými bajkami zcela nepatrný počet (str. XLVII.). Ale literárních takových pramenů byla zajisté velká řada, zajisté také literární bajky pronikaly přímo do lidu jen velmi nepatrnou měrou, jak se samo sebou rozumí zvláště, kde znalost písma je minimální. Literární vlivy projevovaly se daleko převážnou měrou cestou nepřímou, pronikaly ústním podáním z vyšších společenských sfér' z dvorců šlechtických, z kruhů duchovenských, z kostela, z kazatelských výkladů. Vol. Hnatjuk učinil nahodilou poznámku (str. XX. pozn.) „sám fakt, že jakési podání, zapsané nyní jako lidové, bylo kdysi vytištěno, nedokazuje ještě jeho knižní původ". To možno přippuštěti právě jen podle našich vývodů: vypravovatel {A) sám nemusel svou povídku kdesi přímo čisti, než mohl ji zajisté slyšeti od jiné osoby (В, С. . .), ale nějaká řekněme desátá osoba přece ji. kdesi četla, a také nelze povídce právě od A zapsané odpírati knižní původ.

Ale třebas bychom shledávali vlivy literární v ukrajinských bajkách, jako vůbec v podání lidovém, daleko silnějšími a pronikavějšími, než, jak se zdá připouští vydavatel této velkolepé sbírky, nicméně ra-